Lidé touží podvědomě po smrti, tedy po smrti ega (jak se píše v duchovní lit.), protože neví, co si počít se svojí existencí, se světem, Vesmírem. A lekají se, když narazí na projevy Jeho nekonečnosti, dokonalosti, věčné proměny a virtuality všeho. Nedokážou, nebo nechtějí pochopit, že vše je jen Hrou nás samých, nás všech i všeho co se „v nás“ odehrává. Neboť kdo je schopen vnímat, co se děje mimo něj? Celý svět žije jen skrze ty, kdož v něm žijí, ať už to jsou milióny let kmitající atomy chovající se v každé pikosekundě nepředvídatelně, či buňky tvořící vědomí na jakékoliv úrovni vyspělosti, nebo shluky inteligentně se chovajících částic třeba plasmy, která „žije“ plamenem svíčky, či tvoří kruhy a jiné geometrické (často fraktálové) obrazce v lánech obilí.
….Zpočátku se mi do meditace moc nechtělo, cítil jsem mírné sevření z podvědomé nejistoty, co mě to zas čeká? Ale věděl jsem po zkušenostech a řádě příjemně extatických prožitků s ukázkami rozšířeného pocito-vnímání , že se není čeho obávat, jen si přivyknout na jiný, často opačný úhel pohledu. A opravdu, vše se odehrávalo v duchu předchozích meditací jako další díl nekonečného seriálu o poznávání fungování světa za oponou. Jen pocit vnitřních vibrací byl tentokrát silnější, i dimenze se projevily vyšší. 6,5tá dimenze mě zachladila v jedné chvíli svou silou energie dokonalé tvořivosti , která mnou projela se svojí typickou Vznešenou vážností a téměř omračující intenzitou, že jsem div nepocítil každou molekulu svého těla, jak s ní Ona hýbe, či energeticky proniká, …což vyjde téměř nastejno.
Jinak celá meditace byla převážně o Jinakosti bytí, jeho tvoření a nekonečné jednoduchosti principů i nekonečně možností projevů, kombinací archetypů.
Také mi ukazovali, jak může fungovat jednoduše levitace předmětů. Zkrátka se předměty nabijí energií kladné, či záporné polarity, a podklad naopak, a „živé kouzlo“ je na světě. Než jsem to však stihl vyzkoušet, už se ubíral proud úchvatných nových poznatků dál, přicházející jako vodopád přes zvuky hudby, vnitřní pocity, i netušené asociace, souvislosti v principech a symbolech, nad kterými bych byl sotva sto normálně vůbec přemýšlet..
Nově mi ukazovali o generátoru pocito-vědomí, jak si vyšší dim. tvoří svět té nižší. Jak svými pocity směruje a řídí funkci v každém taktu (okamžiku změny tvorby) tohoto generátoru, pro tvorbu dalších světů. I to, jak do nekonečna směrem ke zrodu není jasné, jestli je prvotní pocit-záměr-myšlenka, či zda je to už vygenerované. Ale jedno je jisté, je to spolu neodělitelně svázané magickými zákony tvorby bytí. Na to jak to funguje?, jsem se v rozšířeném stavu mysli také snažil zabývat. A přišlo mi, že je to vlastně naprosto jasné, a jinak to ani býti nemůže, že celý ten „Systém Stvoření“ je zcela virtuální, a tím pádem, vše je představou v představách o představě, která si sama tvoří zákonitosti, jak co má fungovat, podobně jako my dáváme logiku počítači, jím pak sice probíhají elektrony (tedy spíše obsahy jeho náboje, kterou si představujeme jako částici, což je zase jen symbol) , ale my jsme vytvořili cesty, pevné spoje jeho průchodu i jeho hardwarovou logiku, a následně i software, který na rozdíl od hardwaru je dá stále upravovat, ale je už podřízen hardwaru A právě tak i my, naše vědomí je už jen softwarem ve stroji, části vědomí tvořeném vyšším vědomím. Ta analogie je dokonalá, jen pole působnosti i schopnosti těch vyšších stupňů vědomí jsou mnohonásobně vyšší, než-li ty naše co do matrice (Jejich virtuálního mozku), tak i rozvinutost Jejich systému vědomí-vnímání. A přes to rozhraní, jak vyšší tvoří nižší, ho také může prožívat v různých hrách, připojovat a odebírat mu části, vytvářet různé situace a sledovat, či prožívat jeho reakce.
Dále mi ukazovali, jak probíhá splétání fraktálů do proudu jiného fraktálu, aneb funkce fraktálů za fraktály, které se rozvíjejí do nekonečna. |