|
| |
 |
Konec známého a okamžité osvícení
Autor: romann (Občasný) - publikováno 21.2.2001 (10:20:21), v časopise 21.2.2001
|
|  |
Abychom si uvědomili sebe, musíme se poznat z odstupu, z místa za hranicemi toho, co jsme. Vše lze definovat jen vůči hranicím, tedy z toho, co to není. Oddělenost subjektu a objektu ale neexistuje, právě tak jako pojem není nikdy Úplnost, proto hodnotící vždy Realitu pokroutí podle své omezenosti. Proto žít je jediná nesporná realita.
Vědomí je tedy problematické, nikdy nemůže nic Úplně pochopit. Sedmá dimenze ano? Ani to nevím, pak už asi nejsou naše termíny. Pozor na romantismus. Necháme-li skrz sebe jednat, zmizí vše známé i my sami a v ničem se nevyznáme, jen žijeme. Co z tohoto světa zbude, Nadjá? I tato otázka je zbytečná, nemá odpověď. Co s tím? Pracuj na tom. To je meditace? Je. Vede k okamžitému osvícení? Tak je to, k Bytí. Tam ale zmizí všechny pojmy, i Bůh? On také není pojmem, ale Bytím beze slova Bytí.To je odevzdání se? To je. Znamenalo by to ale porušení podobnosti s našim vnímáním a to není možné? Ano i ne, platí to o sedmičce. Ona je Základ, my jen odvozeniny. Co dvanáctka? Ta ještě v mnohem větším měřítku, téměř absolutním, pro tebe zcela nepochopitelném. Sedmičková nirvána platí pro tento vesmír, dvanáctka pro nekonečno vesmírů.
Miloš o tom řekl: …také zjišťuji, ze mi nezbývá nic než toto věčné víření, ve kterém je Vše a přichází co má. Nelze to řídit zespodu, jen odevzdaně plynout a prožívat. Já: Jinak to víc bolí? Ano. To je ten přístup beze slov a myšlení? Ten. Jaký je proces vyšší dimenze? Tady už není vyšší, je jen Bytí. Konec slov a uvažování. Vy přece také hodnotíte? Jinak a sedmička už jen JE. A co je pak? Není pak, žádný pojem. Nirvána se orientuje v tom co dělá? Dokonale. Tak přece musí hodnotit? Ne, Ona jen JE. To nemůžeš pochopit, ani se o to nesnaž, v meditaci sám poznáš. U Ní už není rozdíl mezi vědomím a okolním životem, Její názor je Realita sama. Slučuje všechny duality, zůstává nad nimi.
Toho jsem se v meditacích bál. Okamžitý přístup ke Konci všeho známého. Kdepak nějaký Roman a jeho starosti a názory. Jen neutéci a přijmout to. Vždyť mě to rozhází na kusy? Hahaha, koho, co, kam? Nic takového není.. . Žádny pojem, nic. Zapomeň na vše známé. Ostatní je hloupost. Co když se to bojím udělat okamžitě? Pojedeš pomaleji. Mohl bych toto vědomí mít alespoň na chvíli, božské Já? Chtěl bys být v nirváně? Budeš, i když si z toho budeš mít chvíli strach. Proč? Je to TAK Jiné!
|
|
|
