Dojímá tě snad krásný kraj,
vzdouvá se v tobě prudký cit;
zakoušíš právě peklo, ráj
a chceš tím papír poskvrnit?
Pak uvaž - znáš slov táhnout nit,
nebo ji šmodrcháš a pleteš?
Tvůj jazyk měl by libě znít -
- je lépe mlčet, než psát veteš.
Mluvíš jako když na šalmaj
pastýři hrají? Jenom klid;
i básní košatou jak háj
čtenáře zvládneš znechutit,
nemáš-li jim co dát, co vzít,
když jalovým je prázdnem smeteš.
Raději nech si poradit:
je lépe mlčet, než psát veteš.
Že chceš si hrát jen? Tak si hraj!
Však pozor dej ať slunce svit
nepadne nikdy na mumraj
tvých slovíček- vždyť hodnotit
by moh´ ten, kdo je okem chyt:
před kritikou se právem klepeš;
hleď ta svá dílka ve tmě skrýt -
- je lépe mlčet, než psát veteš.
Urážím zde tvůj jemnocit?
Na žádnou omluvu se netěš!
Co s básněmi, z nichž chce se blít?
Je lépe mlčet, než psát veteš.
|