Pošmourno vlilo se do okraje oken
přesto dál neotvírám
zvonícímu světlu u dveří
Dřív než očistí si podrážky bot
– myslí si, že stejně podlehnu –
rozsvítím lampičku,
ve které za pár minut praskne žárovka
To ale ještě nevím
Celý den hloubám nad funkcí krve
Přesto mohu značky shrnout do jediného:
Je dar žít s malými vzorci v souladu
Je dar žít
S částečkami prachu z ulice
navázaly důvěrný kontakt poličky zaplněné knihami
Zapomínám na své rozhodnutí
Bez rozmyslu otevírám dveře
V tom okamžiku mi přestává zvonit v uchu
a pošmourno bledne i v bílých okenních rámech
Světlo oblepilo stěny pokoje
Dnes naposled bylo trpělivé
To ale ještě nevím
|