Cesta napříč polem
Táhla se až k obzoru cesta mezi poli, mezi poli kde zrovna dozrávalo obilí, klasy se mírně pohupovaly ve větru a tiše chrastily cesta byla dlouhá a rovná, dvě udusané kolejnice, od projíždějících kombajnů. Hlína se za teplých dní rozpadala na prach, který se čas od času šplhal k obloze, v jednom místě cestu protínaly sloupy elektrického vedení. když jste pod nimi procházeli, dalo se dobře zaslechnout slabé a zlověstné vrčení elektřiny, praskání a chrčení, a člověk pod nimi nerad dluhou zůstával, zvláště když se zatahovala obloha, černala, vzduch ztěžknul a zvlhčel, po nebi se rozsvěcovaly zářivé blesky fotoaparátů, v pozadí burácel hrom, stále silněji a silněji, blížil se pomalu a neústupně jako buldozer, začínaly se spuštět první dešťové kapky, veliké jako desetihaléře, dopadaly do prachu cesty a nechávaly v nich vytlačená kolečka, zvedal se vítr a zběsile pročechrával obilí, z jedné stranu na druhou, zvonění klasů se proměnilo ve zvuk tisíců nazlobených chřestýšů, to byly ty chvíle, kdy nikdo nerad zůstával dlouze stát pod sloupy elektrického vedení... |