podzim
doteky zimy v plášti podzimu
vůně tlejícího listí
s tváří našich pradědů
plody stromů končící svůj koloběh zrození
země
jak stará děvka,která se rozdala
teď zůstane ladem
aby jak vzrušená nevěsta při svatební noci
na jaře znovu přijala
semeno
zrození
-------------------------------------------------------------------
má duše
sevřená v mráčku prší
jemné mžení tě vlhčí
stejně jako intimspray
kapky mojí duše dopadají
na tvé krásné černé vlasy
spojují se v potůčky
které
stečou po tvém těle
jako po tvrdém krunýři
a vpijí se do země
vyprahlá zem to ocení
ale ten déšť tě chtěl hladit
ty však kračejíc myslíš na svůj nový účes a makeup
všudy přítomnou vodu stíráš z obličeje
a mrzí tě
že jsi zapoměla deštník
ty víš
že brzo přestane pršet
a bude zase svítit slunce
a možná až ti uschnou vlasy
vzpomeneš si na ten drobný deštík
který se pod tvými kroky mění
v
p á r u
|