TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 11.11. Martin

Všechny rubriky

Próza

> Próza

>		Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Zpověď
Autor: Black (Občasný) - publikováno 15.2.2001 (19:07:10), v časopise 19.2.2001

Chci zemřít. Skočit z toho pitomého balkónu. Zbavit se všech těch zasranejch problémů. Možná jen tak si ti ostatní uvědomí, co je to život. Jen tak pochopí, že můj klid byl založený na tom – nikdy nikomu nic neříct, nebo alespoň ne vše. Všichni mě zklamali. Neexistuje člověk, který by neublížil. Všichni se řídí závistí, touhou po bohatství, po pomstě, po smrti druhých.
Možná se mým skokem nic nevyřeší, možná někomu splním jeho sen.
Snad někomu ublížím. Ale ne mnoha lidem. Rodiče o mě nestojí, kamarádi jsou povrchní, ti, co mě milují – a těch je poskrovnu – to budou muset přežít. Přežijí to, já to vím. Budu na ně dávat pozor.
Už se stmívá. Za chvíli půjdu a skočím.
Venku fouká silný vítr. Je mi zima. Bože, dej mi sílu. Stoupám si na zábradlí. Hluboký nádech a výdech. Zavírám oči.
Promiň mi, prosím.
Dělám krok dopředu. Cítím, jak letím.
Au…dopadl jsem na zem. Asi mám zlomené obě nohy. Bolí mě hlava. Chce se mi spát.
Slyším zvuky: „Na sál! Doktore, honem, ztrácíme ho….!“ Pozdě. Ztratil jsem se v říši černoty a snad i vysvobození.
Ještě jednou - promiň. Vím, že to nepochopíš.

Poznámky k tomuto příspěvku

Vea (Občasný) - 19.2.2001 >		Body: 5

		<reagovat

Čtenář - 19.2.2001 >		Body: 5

		<reagovat

Martin (Stálý,Redaktor) - 19.2.2001 > Ten děj je hodně psychologicky výstižný, ale jakmile jsem začal číst, tušil jsem, jak celá povídka bude probíhat a jak zhruba dopadne. Podle mne by čtenář měl být alespoň místy překvapen, tolik zase z druhé stránky.		Body: 1

		<reagovat

Black (Občasný) - 19.2.2001 > o tom to je. Člověk něco chce a když to opravdu chce, dosáhne toho. Když chce zemřít, tak zemře. Když chce cokoliv jiného a chce to hodně moc, taky toho dosáhne, i když se ho budou snažit odradit a budou mu klást překážky - tady ho chtěli zachránit, ale jeho vůle byla silnější.

		<reagovat

Thomas Hudson (Občasný) - 19.2.2001 > To ale není zas tak pravda.....člověk nemusí dosáhnut všeho co chce!!! Nebo spíš nemůže.....Chápej že tu nejsi sám a že nezáleží pouze na tobě co uděláš!!! Hnusí se mi ta věta Snad někomu ublížím. TFUJ. Před tím pár vět nadáváš na tenhle svět že tu není nikdo hodný a tak a pak napíšeš takovou věc! Nesouhlasím s tebou!!!!!! Jinak dílo se mi zdá strašně krátké a zkratkovité - možná to právě podnicuje ten psychologický efekt. Abych řekl pravdu Martine já jsem netušil čím to skončí, ale když se tak nad tím zamyslíš, takto nemůže skončit ničím jiným než tak jak to skončilo nebo to může skončit uplně opačně (tj. že se na ten skok vykašle a bude štastně žít až do smrti) ale to už bylo npasáno mockrát (oba případy).....		Body: 1

		<reagovat

Martin (Stálý,Redaktor) - 19.2.2001 > Black je slečna Tome.:) Je to velice diskutabilní téma, jsem rád, že o tom můžeme podiskutovat. Můj názor je ten, že člověk přirozeně může ovlivnit svou budoucnost. Nicméně jsou tu ještě jakési mantinely, které člověka kamsi vedou a díky nimž má tento svět svůj řád. Kupříkladu když se někdo chce stát třeba lékařem, jde za tím od malička, potom během té cesty třeba potká člověka, který mu ukáže pěknou knihu. Ten jej ovlivní natolik, že se odkloní od své cesty a stane se spisovatelem. Teď jsme ale před otázkou, zda toho člověka, který jej takto odvedl z předem pevně vytyčené cesty, potkal náhodou či ne. A tady jsme u jádra problému, nad kterým diskutujeme:)

		<reagovat

Thomas Hudson (Občasný) - 19.2.2001 > Promiň Blacko chybička se vloudila :) Martine, ale to je uplně něco jiného - když někdo chce být strašně lékařem a jde za tím a někdo mu ukáže knihu a on se rozhodne zase pro něco jiného - tak to je jiný případ. Když už jsi začal s lékařem tak jde spíš o to, že někdo chce být strašně lékařem a dělá pro to všechno - bohužel nevychodí školu a lékařem být nemůže protože na to nemá.....a tady už jsme u toho - že nemůžeme dělat jen to co chceme. Samozřejmě, že si lidé z části ovlivňují svou budoucnost ,ale deně se setkáváš s tolika lidma, že ta budoucnost je daleko více ovlivněna jima, než tebou...a to pak nemluvím o autoritách které tu existují (rodiče, badřízení atd.)

		<reagovat

Martin (Stálý,Redaktor) - 19.2.2001 > Jasně Tome, myslím, že souhlas, nevím, co bych proti tomu řekl. Jde tu samozřejmě o věc vůle, jenomže ono to "chci strašně" je vždycky tak trošku zavádějící, neb člověk mnohdy jen myslí, že chce a je o tom v tu danou chvíli přesvědčen a pak se z toho mnohdy buď vyspí či vystřízliví...i když jsou tací šťastní, kteří ne...:)

		<reagovat

Black (Občasný) - 20.2.2001 > Nikdo není na světě sám a samozřejmě všechno mohou ovlivnit všichni. Ale, když už teda Martin začal s tím lékařem, vem si, že by ses chtěl stát lékařem. Potom bys i studoval a dělal všechno možné proto, abys dosáhl toho, co chceš, ne? Pokud se člověk pro něco rozhodne, pak ukáže čas, jestli to bylo správné rozhodnutí. Jistě, kdyby chtěl člověk spáchat atentát a podařilo by se mu to, bylo by několik lidí méně. Ale jemu by se splnilo to, co chtěl, nebo snad ne? Drobet drastické, ale je to tak. JO a jak jsi Tome psal o tom - Snad někomu ublížím - myslím, že existuje hodně lidí, kteří si nás váží, nebo kterým nejsme ukradení a sami o tom nevíme.

		<reagovat

Paula (Občasný) - 21.2.2001 > Lidicky, to je tak źajimave tema na diskusi, nenechavejte si to pro sebe, soupnete to do Fora, urcite se na to ohlasi velka spousta lidi...:-))))) JInak si myslim, ze vec sebevrazdy je jen a jen nase vec. Jsem si jista, ze clovek, ktery se chysta spachat sebevrazdu nemysli na ostatni, ale sam na sebe. V tu chvili mu nejde o okolni svet, ale o svou vlastni bolest, ktere se chce zbavit. Takze ta veticka - snad nekomu ublizim - mi dost vypadava z kontextu, je totiz podle me nepravdiva a tak trochu umela...Jinak, posledni dobou potkavam hodne lidi, kteri o sebevrazde premysleli. Je to zvlastni, alespon pro me to bylo dost velke prekvapeni. Taky jsem si necim podobnym prosla a myslela jsem si, ze jsem v necem "jina"...budto hodne lidi keca a dela ze sebe zajimave, nebo jsem si ja trapne namlouvala, ze na svete existuje par vyjimecnych lidi, meyi ktere jsem pevne doufala ze patrim...svet je plny zklamani, ale rečsit je sebevrazdou je hloupe...dnes to tak snad vidim, i kdyz si jeste stale nekdy nejsem jista...kazdopadne vim jedno, v sebevrazde je hodne lidske sobeckosti, taci lide jsou vetsinou egoiste, cetla jsem to v nejake odborne literature...jsou to lide, kteri trpi tim, zé se tezko vyrovnavaji se svetem, s prohrami, jsou naladovi a maji nesutale pocit, ze jsou podcenovani, opovrhovani, zatracovani, proste ze je nikdo "nema rad"...je to fakt....meli bzchom se nad tim hodne zamyslet...jeste hodne a hodne ahodne...:-))))

		<reagovat

farářskej (Občasný) - 22.2.2001 > pro Paulu: netuším, jakej by tohle téma slavilo úspěch na Fóru, koneckonců je asi jen málo věcí víc osobnějších než sebevražednej pokus. Na druhou stranú je mi samozřejmě jasný, že by to za tu bouřlivou diskusi stálo. No, možná... Tak, a teď konečně k povídce. Technický hledisko: používat hovorovej výraz "zasranejch" v kontextu s tím, že je celej zbytek povídky psanej normální nehovorovou češtinou, mi nepřijde jako nejlepší nápad. Aspoň teda mě to dost vyhodilo z rytmu. Ale to je jen taková hnida. Jinak je to udělaný dobře, nikde to nezadrhává, nezaškobrtává se, já bych to možná napsal ještě kratší - tak o čtyři pět vět - ale to je věc vkusu. Filozofický hledisko pominu, na nějaký hodnocení (z týhle stránky) je to příliš osobní a nepřenosná záležitost. Mně se to líbilo. Ačkoli skákat z balkónu... no nevím. Když jsem o tom uvažoval, zavrhnul jsem to jako zbytečně okázalej postup.		Body: 3

		<reagovat

Black (Občasný) - 22.2.2001 > Farářskej: a jka bys spáchal sebevraždu ty? Kdybys tedy o tom někdy uvažoval...

		<reagovat

Thomas Hudson (Občasný) - 25.2.2001 > Jenže když jdeš na medicínu a chcše strašně bejt doktorem, tak se ti to ještě nemusí splnit, protože nemusíš mít na to těžký studování buňky i když se třeba přetrhneš....

		<reagovat

Black (Občasný) - 25.2.2001 > Ale když to chceš dělat, nějaký způsob se vždycky najde, a postupným zdokonalováním se toho nakonec dosáhneš. Jasně, na studium nemusí mít buňky, ale i tak může začít někde, kde nepotřebuje toho příliš vědět a když se bude učit a bude ho to bavit i potom, jednou doktora dělat bude

		<reagovat

Thomas Hudson (Občasný) - 25.2.2001 > Když to upřesním třeba na chirurga, tak těžko.....nečetla jsi náhodou Iluze od Bacha?? To je velmi nebezpečné čtení, když si na to člověk nedává pozor.

		<reagovat

Black (Občasný) - 26.2.2001 > To jsem bohužel nečetla... Když chce být chirurgem musí počítat s tím, že to bude náročné. Pokud to nebude schopen zvládnout, sám uzná, že to prostě nechce dělat, protože to ON nezvládá. Ale pokusit se o to vždycky může-

		<reagovat

Thomas Hudson (Občasný) - 26.2.2001 > Ale to už není to, že kdž chce někdo něco udělat, tak to taky udělá - to že si někdo zváží jestli je vůbec schopen studia je už nějaké omezování, které nakonec vede, že nedokáže to co původně chtěl....

		<reagovat

Black (Občasný) - 27.2.2001 > Možná máš pravdu, ale přece jenom věiřt, že něco dokážeš je lepší než si hned zpočátku říkat, že nezvládnu studium,... Ty jsi nikdy neměl nějaký sen, který by se ti sílou vůle vyplnil?

		<reagovat

Thomas Hudson (Občasný) - 27.2.2001 > :-) To je samozřejmý - teď ale nejde o mé sny a jsem taky trochu realista, takže z toho vznikla tahle debata - samozřejmě, že když máš nějaký sen, tak se ho musíš pokusit uskutečnit.....ale všechny ty existenční knižky to přeháněj a lidi teď docela začínaj blbnout - hodně lidí si nevěří a tak tahle fylozofie je dělaná na to, aby se o to aspoň pokusili, protože přece jenom člověk není tak bezmocnej, ale když se na to pak podíváš ve výsledku, tak se žádný zázraky nedějou, ale lidi si myslej že jo, protože je ta fylozofie akorát zbaví ostychu a ne že jim dá nějakou nadpřirozenou sílu - takže z toho plyne, že přece jenom nějaký hranoce existujou, anebo tu blbě kecám a snažím se zase lidi dostat do nějakých hranic i když třeba neexistujou - to si musí každý člověk zkusit sám a pak to po nějakém čase zhodnotit......

		<reagovat

Black (Občasný) - 28.2.2001 > Musím říct, že u nás všichni chtějí jít na výšku a věří si, že se tam dostanou. A když náhodou ne, chtěli by jet do Ameriky. Znám hodně cílevědomých lidí, ale tak ypár, který svůj cíl neznají. Možná je problém právě v tom, že neví, za čím se vlastně celý život ženou. Cíl a sen je to vůbec to samé? Možná, že sen je přece jen trochu bláhovější než cíl, ale taky si myslím, že občas je to to samé. Jo a ještě jeden detail. Píše se filozofie a ne fylozofie :o)

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + dvě ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game