Kostky ledu tají ve sklenici,
mizí i naděje.

Kdosi na ni zlomyslně dých´
ústy, co ubližují
ústy od slov špinavých.

Zmizelo tvé něžné pousmání,

pohled raněné kočky,
opilá gesta,
jen tak - ze zoufalství...
...myslíš, že strach mi nenahání?

To tam je kouzlo letních nocí!

Ach, tolik chtěl bych zaplakat
a očistit svou nahotu,
však objímám jen prázdnotu.
Tak nějak cítím,

že již nemiluji.