|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Na počátku bylo slovo. Tedy inzerát. Styk mezi pražci. Z.N. Zubrnice. Tahle severočeská víska mne na mapě dráždila už dlouho, rozhodnutí bylo okamžité. Sotva jsme na místě srazu vypadli z vlaku a potřásli si tlapkou, klid protrhlo hlášení drážního rozhlasu: „Póóózor ke druhé koleji přijíždí expres Tokio-Paříž-Berlín-Zubrnice. Ke druhé koleji...“ Tož honem.Vlak z doby dřevěné (sedadla) nás dovezl do pohádky o mašinkách. Starou parní dámu nám Filip představil slovy: „Za milion vám ji natřu, za další tři rozhýbu.“ Naším novým domovem se stal lehátkový vůz. Jídelnou šarmantní náklaďáček. Salonem sama nádražní budova. V rámci hesla „byt a strava“ nás ráno lokomotiva vysadila podél trati za účelem jarního úklidu kolejišť. Netušíte, jak se koleje lesknou v raním slunku a potu brontosaurů. Odpoledne jsme potkali boha. Seděl si pod patníkem a preludoval. Se znuděnou arogancí shlížel na uhoněné rolníky žebronící o vodu. Kvůli žádnému chlapovi na zadek nepadnu. Proboha?! Ano. Jistě. Cokoli si bude přát. Ale moh’ by přestat žvanit a dát nám tu petku! Klusem zpět. Zasít. Zalít. Zklidit. Do mlejna. Proboha, ten chlap je snad hluchej! Mouka. Hurá. Rychle zpátky. Cíl! Koláčů se nám dostalo a také poučení: Ne duch zákona, literu máš ctít. Svorně jsme organizátorům vynadali. Večer promluvili do duše oni nám... Aneb trocha ekologické výchovy. Zvláštní, co věcí připomene malé polínko: domov, drsnou srst oblíbeného psa, vrásčitou ruku babičky, oheň, co hřál nás v neděli... A jak mlčí igelit. I cynika až mrazí. Naději kde vzít? Na ekofarmě. Ať žijí telata a krávy. A osvícený spotřebitel. A bojovka na cestu. Večer oheň, písničky. Ráno pomlázka a básničky. Sláva tradicím. Naše jediné vejce si odnesl přespolní koledník. Ještě poslední fotku, bágl na rameno a písničku do kroku. Konec. Kdeže! Račte zkusit sami. Nebo raděj s námi?
Váš Zelený přítel
www.brontosaurus.cz
|
|
|