(z Ódy na samost)
Poslíček (snehurcesnehurce)
I
Šichtu si odbyl jako činži tentokrát nešel domů hned a ani suchý rohlík hnípat na náměstí ...
holubí smečce dnešek připad jak hnízdo v hlavni brokovnice žalem tak lpěli na udice jež dával nutný denní chléb jak fraška lékořice však teď jak by vole rád do huby holub jemu slét
a plačky trénovaly pro případ
Poslíček však již za městem holi svou boří do bahen v poslední touze najít den táhne se polem jako těstem rohlík předžvýkaný od pannen o nichž se zdálo polštářem jeho lože mu že cizolože je cena spolu se věnem ...
Za polem našel nízkou chýžku v skrytu tuše za oknem pannu v zástěře zaťukal na okno téměř hluše
otevřela setřela kapku potu z čela pak sfoukla idyl svíčku
>To je dost, že jsi tady, psíčku vezmi ty kufry dem!<
A zatím v městě na náměstí stříleli čestně z brokovnic vrátil se ráno dutých pěstí šílely plačky pro Pra nic jak bývávalo štěstí
II
Po jeho smrti ten co vodil výtahem hosty do pater povýšil na uvítací mulu
jeho však šarže byla Lulu pokojská s černým úborem co líbala ho skrz jaterničky neděli trávit v noci spolu
Oblékl novou uniformu leč zima byla před jarem a mráz už leštil formu nad ránem
měsíc se držel co mohl madel paničky mu však dýška Lulu je šedá myška věšely do jeho počítadel
než podlehl grifu projímadel popustil uzdu držáků tak lehce se týkal model nevěděl ale že zvou ho cucáku
smíchem co skřípe z zadních sedadel limuzíny dechem parfémů co Lulu jedem čiše z něj zadusily
III
Žádný třetí už není dvou bylo dost ač oba pro milost došli si pro sprasení
Že od slepic za pavími pery!
Jenže zapomněli svléct hlavy ze čepic
A že hotel
je společným podnikem
IV
A přesto věřím že i ta cesta někam vede
dokud však hotel - těsná vesta stojí do níž však hruď se aspoň vtěsná a aspoň v něčem strojí a nezebe ...
Nejdřív ten hotel shořet musí aby na čem bylo opéct krky husí labutích písní
o labuti
|