|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Montrealer (Občasný) - 8.4.2004 > Kelly> Když já překládám angličtinu, dopadne to všelijak, většinou špatně. Viztež !
Cítím "nic", když řekl jsi mně "sbohem".
Nic nemá smysl, pokud žít znamená lhát.
Neříkej mi věci, které už dávno vím.
Zblázním se a všechno popřu,
ach, kdybych mohl skrýt všechno do dálav...
Ztracený čas nebývá laskavý.
Nikdy jsem nebyl při hře dostatečně tvrdý.
Tiše žiju ve svém vlastním kousku světa.
Ta věřící jsi pouze ty.
Je to vždy tvrdé a nikdy to nebude lehčí.
Do očí dalšího dne pohlédnout osamocen.
Pokaždé když prší,
připadám si osamělý.
Začínám si uvědomovat,
že vždycky, když přijde déšť,
tak myslím právě na tebe...
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| delikt (Občasný) - 21.4.2004 > Kelly> Hehe, já už vlastně... ani tak ňák... no - asi...
Původně to bylo asi tak, že tvrdím, že štěstí (pro tazatele) je, když (tázaný) neodpoví na otázku (jakoukoliv) položenou tazatelem, větou, která začíná slovy: "A co když..." Že je vlastně teda štěstí, když vůbec neodpoví... Ale, jak je obsaženo v titulu, táže se tazatel, zdali je skutečně takové štěstí, když tázaný neodpoví vůbec....? To je to, oč tu běží... Hmm... teda... asi... snad
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|