Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<Zpátky Destnicek II z kolekce Alieni
Autor: Muřky (Občasný) - publikováno 29.3.2004 (00:26:13)
Pokračování>
Tak jsem tu na cetna prani znovu a opet se s Vami hodlam podelit o dalsi ze svych fatalnich zazitku s Alieny.

I kdyz tentokrat jsem se stal opet trapnou obeti Alienskeho zertiku a kasparkem pro celou tramvaj ja.(pro Brnaky "salinu", pro Prazaky "eletriku". Pro ty co to neznaj je to takovy cerveno bily, nebo pestre pomalovany divny neco na zelezny silnici s zeleznejma kolama sosajici proudiky, nebo co to tam tece, z zeleznych pradelnich snur nad ulicemi) Uz je to holt muj osud, ze si se mnou hraji jak s gumovou chobotnickou na provazku.

Ale dost zdrzovani, prejdu k akci jak je mym zvykem zeleznym a zlatym.

Jedu Vam takhle stezkou... no dobre tak ne, jedu Vam takhle autobusem pln ocekavani z toho jak zas bude ucpana Vrchlickeho ulice pred Strahovskym tulenem a jak vzteklej bude ridic. Tudiz pri me vrozene genialite jsem usoudil, ze rychlejsi spojeni na misto "M" bude tramvaji. Ze jsem jel o dve a pul hodiny pozdeji do prace, do toho Vam nic neni a proc tomu tak bylo do toho uz neni VUBEC nikomu nic. OK, zaspal sem. :)
Po delsim cekani na cerveneho draka v podobe tramvaje jakehokoliv numera jedouciho na I.P. Pavlova, jsem si dlouhoou chvili zaplnil pozorovanim kolemjdoucich krasnych slecen s nohama az na zem. Nicmene zahy me upoutala Alienka s destnikem. Prejel mi mraz po zadech (byt bylo asi 28 stupnu) uz jen pri pomysleni na mou predchozi story. Baba (tedy dalo se tak tipovat jenom dle nausnic) drzela paraple v ruce a snazila se ho pripravit na transport v tramvaji. At ofsem balila jak balila, at lepila jak lepila, princip sucheho zipu ji byl evidentne cizi. Neustale se pokousela priplacnout tu chlupatou stranu suchace na opacnou stranu te balici snurky. Touto neuweritelnou shodou nahod vznikly dve plochy, ktere spolu absolutne nemohly soucitit a drzet. Chapete doufam, jak to myslim. Puvodne jsem mel pocit, ze kdyz ji poradim, promeni se v krasnou princeznu a bude me milovat, nicmene pohled na jejiho zlostne se chvejiciho knira a vypoulene oci me ubezpecil, ze bude jednodussi si staryho zabince nevsimat. Jestli by se v neco promenila, tak ve vsechno mozne, jenom ne v to co bych uvital. A pritom stacilo tak malo jako otocit snurkou na druhou stranu.

Kdyz dorazila tramvaj, baba se do ni stejne tak jako ja jala nastupovat. Uz jsem se tesil na dalsi pokracovani serialu destnik jehoz obeti tentokrat nebudu ja, ale jiny bezelstny nic netusici cestujici, ale v tom jsem se skarede mylil. Zkratka a dobre, dyby sem to bejval tusil tak bysem sem bejval nechodil.

Normalne si nesedam (Aliensky komplex) nicmene byl jsem zmozen zivotem a tak jsem si holt na tu pr*el sednul. Uz pri dosednuti mi bylo divne, ze ma stabilita neni z nejlepsich a cosi mi rikalo at si z mirne uvolneneho sedadla sednu jinam, nejlepe stoupnu. Ale ma lenost zvitezila coz se mi melo zahy vymstit... Jeste ted placu kdyz si na to vzpomenu a urcite to ve me hodne dlouho zustane.

Prede me si sedl dedek koleno. Vlasu mel asi 37 a to zejmena nad ocima. Tedy puvodne to nejspis bylo oboci, ale postupem casu si z nej mohl uvazat mensi drdolek.

Sedim sedim sedim sedim, cucim po slicne slecne ve vedlejsi rade a zrovna ve chvili kdy jsem svymi roentgeny spocinul na jejich krasnych ocickach, tramvaj cukla. Cukla tak, ze ostatni popojeli na sedadlech o dobrych dvacet cisel a ti co stali se sem tam valeli po jinych co stali, nekteri i po tech co sedeli. Jediny ja jsem se posunul i se se svou sedackou. Vzhledem k tomu, ze jsem v tu dannou chvili, okamzik a sekundu zival, mel jsem hubu otevrenou co to slo (nemit usi tak odklopim celou hlavu) a muj chrup se setkal s kolenem dedka i kdyz jsem se tomu vsemozne snazil zabranit.

Dedek zarval, ja taky, v hube zaprastelo, v rakosi luplo, ve vrbe hrklo a dedek mel na kolenu obtisknuty dva moje mohutne predni zoubky. Rana to byla znacna a dedek hned zacal hulakat, ze se mu uz stalo leccos, ale aby ho v tramvaji pokousal spolucestujici to tedy jeste ne. Marne jsem se mu snazil vysvetlit, ze jim leccos, ale jeho hlava me tedy nepritahuje. Marne. Nastesti si na tu hlavu nevidel, takze netusil co jsem mu tam vyrobil. Lidi rvali smichy, slecna, kterazto byla objektem meho zajmu sice nervala, ale smala se na cele kolo. Slzy ktere ji tekly z oci a rozmazavaly malbu na obliceji nebyly slzy soucitu nade mnou, ale jak jsem zahy zjistil slzy vznikajici neutuchajicim smichem. Tim jsem ztratil veskere iluze o osudu, ktery mi byl kdy naklonen a jal se smirit se svym udelem.

Jizda po uklidneni situace pokracovala normalne. Jen nekterym cestujicim pri pohledu mym smerem podivne cukaly koutky. Ze to nebylo zdaleka vsechno co se mi ten den v te same tramvaji melo stat, jsem netusil ani v nejmensim. Mozna me mela varovat situace, kdy se mnou k dedkovi podivnym zpusobem odpilotovala i sedacka, mozna divoka jizda ridicova (jestli tam tedy vubec nejaky byl). V te trapne situaci mi to asi nedoslo, protoze jinak si nedokazu vysvetlit to co nasledovalo.

Driver tramvaje se nejspis stal obeti unosu, nebot hnal svuj stroj neuveritelnou rychlosti po prazskych ulicich a bylo jen otazkou casu, kdy se predchozi situace bude opakovat. A taky jo.

Opet krizovatka, zlobivy ridic, brzda, pisek a opet se stojici vrhli na sedici. Nekteri i vedome, takze i ruka chlipnikova spocinula ne na babe s destnikem nad kterou puvodne stal, ale na slecne kterou jsem predtim obdivoval. Ale smala se mi, patri ji to. Ja jsem se sice drzel dedkova sedadla, tudiz jsem zamezil prokousnuti jeho kolena nadvakrat a me nasledne savle, nicmene pohybu do stran muj uchop nezabranil. Cuknuti bylo tak silne, ze jsem i se sedackou odplul ze stojanku doprostred tramvaje a jako na autodromu odjel po podlaze ke dverim a nasledne se zalomil po schodech dolu s huronskym revem a rachotem borticiho se plechu (no dobre, jenom s revem, ale o to vetsim) :). Zda se vam to neuveritelne, chapu, verim, ale kdybyste tam byli se mnou, videli byste vse v praxi.

Dvere se kupodivu neotevrely, jenze ja se i se sedackou zaklinil mezi schody a vereje, tudiz jsem nemohl ani tam ani zpatky. Trapna situace. Nesmejte se!!! Aspon ne tak nahlas... Z meho puvodne dustojneho vzezreni a chovani se razem stalo ztelesnene zoufalstvi. Ze lidi doslova ch**li smichy, nekteri se smichy i davili je nabiledni. Ze ja jsem se neudrzel a nadaval jak cerna ruka je na jestevicbiledni, ze mi nikdo nepomohl je hola skutecnost. Chapu, tramvaj byla plna Alienu, kteri soucitili s pokousanym dedkem a tudiz me utrpeni bylo pro ne vysvobozenim a mstou za veskere utrapy, ktere jim pusobi mi vrstevnici. Konecne se dockali ponizeni sveho nepritele. V tu chvili ja uz jen plakal... nikdo me nepomohl, nikdo me nemel rad, nikdo se nezvedl aby me vymotal z ty neuveritelny polohy, kterou jsem zaujal po krasojizde. Nakonec prisla stanice, vuz zastavil a pri otevreni dveri jsem i se sedackou vypadl jako katapultovany pilot mezi stojici spoluobcany na ostruvku. Ti naprosto nechapali, netusili, nevedeli, co se predtim delo, takze na me zacli kricet, ze jsem kazisvet a bidak co popisuje zdi v metru a vozralej jezdi po tramvaji na sedacce. To uz bylo i na me moc, uchopil jsem sedacku a vhodil ji za nastoupivsimi cestujicimi nazdarbuh do tramvaje... pote jsem vyklidil pole, aby si me snad nevsiml ridic a neobvinil me z kradeze zahradni sedacky.

Sranda skoncila, druhy den jsem jel s polovinou lidi co zazila muj vystup z predchoziho dne a tak jsem opet bavil celou tramvaj. Nezbylo mi nez si sam ze sebe zacit delat taky pr*el a kupodivu z cele trapne situace vybruslit. Dokonce mi nekteri rekli, ze jsem jim udelal den krasnejsi a radostnejsi. Chapu, cizi nestesti vzdy potesi. Ale aspon neco. Jinak mam krasny tri modriny a narazeny zuby. Dedek dirku na palici a pocit zadostiucineni, nehlede na to, ze muze tvrdit, ze mu je vyrobila nejaka naruziva milenka pri akci. I kdyz pri jeho letech... leda by mu to vyrobily umely zuby na ktery uklouzl ve vane. Kupodivu se ani neshanel po dukazech zda jsem ockovan proti vztekline, ci podobnym chorobam, ktere se prenasi pokousanim. Ja mam akorat od te doby nocni mury z jezdeni tramvaji a uz si NESEDAM.

Plyne z toho pouceni, ze kdyz si sedate, divejte se kam si sedate a do tramvaji si berte aspon francouzak, ci sadu klicu na opravu uvolnenych sedacek.

Tentokrat jsem si delal srandu sam ze sebe a to je daleko nevdecnejsi uloha, tudiz pokud se vam ma posledni story nelibi, je mi to jedno, chtel jsem se podelit i o tuto. Stoji za zaznamenani. Jinak se mi Alieni jaksi vyhybaji a tudiz neni inspirace k dalsim pribehum.

Jo a jeste drobnost, jediny cestujici ktery se mi nesmal byl starej zabinec s destnikem... to je spravedlnost co? Ja z ni mel prdel kvuli destniku a ona zustala dustojne v klidu pri mych krasojizdach tramvaji No.34... Ma muj obdif.



Poznámky k tomuto příspěvku
Max Bubakoff (Občasný) - 29.3.2004 > vidíš to muřky, to bych blil, alienka a skoro tě politovala....:o))
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
Zpátky   
1 2 3 4 (5) 6 7
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter