při stříhání vlasů vlastníma narezlýma nůžkama
při zírání do zrcadla propadl vědomím o patro níž až k pudový základně až k půdní složce
tupý nůžky
z koupelny se ozval nesnesitelný řev bílá hluková oblaka řev řev řev
dírou v okně prostřelil do světlíku protější stěna udala směr nahoru byl širší serval cestou omítku
rychlostí zvuku se dostal nad střechy nad pás antén a chátrajících komínů ..byla to stará čtvrť
tam se zastavil promítl do sebe obraz údolí pod sebou
obraz ztvrdl zkopíroval se do nekonečných řad a jako domino se pomalu sesunul se zorného pole
v nastalém tichu a tmě se nic nedělo jen kdesi v podvědomí hluboko pod hejnem "labuť" byl slyšet náznak skladby
a co se zbytku týká
vše co objímá horizontála beton uši a nůžky to stáhly kropící vozy
Hey on Cell kapely Vaz
|