|
|
|
| |
Netřeba básníků!
Netřeba básní!
Netřeba slov!
Třeba teď vystačíme
s romantikou zadních sedadel aut
s pootevřenými okýnky,
aby se nezamlžovala skla.
Třeba nám postačí
pět minut na záchodku
v rytmu techna a stroboskopu.
Napsal jsem báseň a zjistil jsem,
že je zbytečná,
protože do téhle hry na kočku
a myš prostě nepatří…
Sednul jsem za stůl
a v roli Boha tvůrce
stvořil jsem vlastní svět,
je nový
a věčný.
Svět složený ze slov.
Svět, který zabíjí své básníky,
jako bezcenný kus dobytka
nakažený morem.
Svět, který nevidí barvy!
V záblescích stroboskopu
jsou lásky modrošedé.
V záblescích stroboskopu
jsou lásky krátké.
Ze zadního sedadla automobilu
nikdy neuvidíš svítání,
tam láska studí…
A je to vůbec láska?
Odsouzeni do rolí „nabíječů“
stojících po stranách sálu
a sledující tance sexu chtivých:
Popravujte básníky!
Vykládali nám cosi o duze,
cosi o blízkosti,
cosi o milování při svíčkách
za svítání…
Mluvili o lásce a o souznění
o vlasech rozprostřených do klína.
Chtěli nás zmást!
Tvrdili, že ten svět je jiný.
Dávali nám iluze a sny.
Jenomže skutečný život
je jak ten stroboskop:
Chvíli světlo, chvíli tma.
Jen tu tmu čas od času nevidíš…
Nenoste kytky na hrob básníkům.
Kámen postačí…
Nestavte pomníky básníkům.
Kámen kameni nesluší…
Z kostela zní prasklý zvon
svolávající na půlnoční mši,
bijíce na poplach,
zvoníce umíráček
pro odcházející víru…
Neodcházej Máří,
stále ještě věříš,
že někdo řekne tu větu
o vině a kamenech?
Tento svět je jiný
ač sám je vinen kameny hází.
Tento svět je jiný,
tento svět zabíjí své básníky.
COMEDIA FINITA EST,
APLAUDATE.
Jen klanět se dnes nikdo nebude,
je to jen zástup vysloužilých básníků
jdoucích volajících:
MORITURI TE SALUTANT!
Rozhodli se s tímto světem bojovat.
Rozhodli se zemřít!
Na stříbrných podnosech
(za jeden tanec múzy
a pár chtivých pohybech
a pěti minutách na záchodku
se stroboskopem za zády)
přinesli jejich hlavy.
Začala válka dobra a zla:
Věčný souboj dr. Jekylla
a mr. Hyde v nás.
Jen nikdo neví jestli dobro
je skutečně dobrem
a zlo je skutečně zlem.
INTER ARMA SILENT MUSAE.
A básníci museli prohrát
a tak zbyl jen jediný
a ten stvořil tenhle svět
a ten teď popraví sám sebe:
O TEMPORA, O MORES.
Sekera hlavu setla.
Sekera hlavu sťala.
Rozhodnutí padlo!
Svět zabil své básníky,
zůstali jen lidé
beze slov
beze snů
bez iluzí…
Jen Já a Salome dnes tančíme
v rytmu stroboskopu,
jen noc ještě nestihla zestárnout,
ze sklenic je stále ještě málo odpito
a až ten tanec skončí
a až ta noc nad ránem zemře
a až ty sklenice budou dopitý…
Ne, ještě nezavírejte nám záchodky,
jen pět minut postačí,
ne víc…
OMNIA VINCIT AMOR.
Mou hlavu ať odnesou
na stříbrném podnosu
tam někam za básníkem…
CARPE DIEM.
ACTA EST FABULA.
|
|
|