Dozníváš ve mně svítáním
Na vlnách prosněného rána
Černá jak klapka u piána
Bílá jak sníh noc před táním
Dozníváš ve mně svítáním
Duše mi z těla uletěla
Po tisící nám bije celá
Dál pijeme čaj před spaním
Dozníváš ve mně svítáním
Dozníváš ve mně svítáním
Na vlnách prosněného rána
Jak pěna moře, jako mana
Zdáš se mi večer před spaním
Dozníváš ve mně svítáním
Dozníváš ve mně – noc už tlačí
Se pod závoje peřiny
Zatímco mám tě stále radši
Utíkaj tiše vtěřiny
Dozníváš ve mně svítáním
Na ostří probdělého rána
Ta černá klapka u piána
Zbělela duše zmítáním
Dozníváš ve mně svítáním
Duše mi z těla uletěla
Chtěl bych, abysi taky chtěla
Dál piju svůj čaj před spaním
Doznívej ve mně svítáním!
Dozníváš ve mně svítáním
Na vlnách prosněného rána
Jsi jenom sen, jsi jenom zdána
Dozníváš ve mně svítáním
Dozníváš ve mně dennodenně
V šeptání v tiché ozvěně
Uticháš trochu přirozeně
Však zníš mi v něžné obměně