sumci a úhoři
se protírali, klínili a ohýbali
někteří s fousky, jiní bez
jako nohy při milování
vířili vodu
už tak rozbušenou pádly nedělních loděk
později duněním parníků
čím dál tím silnějším
vrůstal jsem
tvé prsty zaťaté kosti v chaluhách
a všude morek k sání
pádla proti vírům
nahá voda v očích rozkládala víčka
déšť na ní
sucho čekání
a pak poslední rána
jako by sebou o hladinu fláknul
závratný pterodaktyl
tou slastí zamrzla voda
na bílém, prašanem učesaném ledu
zůstala ležet temná, rozvlhlá těla
sumců a úhořů