JENOM CHVÍLE (2003-2004) (Kajmanovi)
I
Jenom chvíle prsty omočil si v okurkovém láku a záměrně se neholil na kloubech proti světlu vyvěsil triko, aby mu byla viditelná zima a v kuchyni praštilo služebná sklízela ze stolu sledoval její vlhké prsty omočené v okurkovém láku jenom chvíle
III
Jenom chvíle vískala mu do vlasů jenom chvíle hlavu v klíně ale odejít musel ani kanape není svaté natož klín do mužovy tváře ale odejít musel a v klíně jí zanechal všechny vlasy zlaté jenom chvíle
IV
Jenom chvíle ležela mu nahá modelem mezi jídly neustále tam a zpět roloval její punčochy připadala si nahá lhal že jenom chvíle
V
Jenom chvíle když jí prackou po stehně připadala si tak oblečená jenom chvíle když z ní vytahoval mucholapku ještě dýchající připadala mu tak oblečená jenom chvíle
VI
Jenom chvíle hrálo se chvíle se hrála prodlouženou kráčela jednou nohou po schodech druhou našlapovala na svou krev a třetí vláčela za sebou jeho spánek jenom chvíle si mohla zrcadlo orosit než zívne jenom chvíle
VII
Jenom chvíle je mojí ženou v lůně mé dcery na zvracení je mi z mého lůna kde kňučí má jenom chvíle
VIII
Jenom chvíle se vejde do mého pokoje do mého kufru až otevřu své katalogy se spodním prádlem jenom chvíle než žlučí nažlutím si vlasy sám sobě hercem dabovaný starý jenom chvíle
IX
Jenom chvíle co oči otevřel služebná rozsvítila v koutě pár černých polobotek obutá poezie se opět stala pokojem
PŘEDČASY
Jenom chvíle III (Kajmanovi)
přistoupil jsem k oknu do řidičovy kabiny a něžně se jej dotkl dlaní naše pohledy se splynuly ve zpětném zrcadlení
pomyslel jsem asi na to kolik si asi právě teď pro mě vzalo život mladých mužů >
potěšilo by mě to chlapci <
Jenom chvíle III (Sardanapalova smrt)
vystoupil jsem z tramvaje do noční louže slin a běžel vedle ní jak klouže po kolejích
okna zamlžená, zadýchaná jako by jim plyn pustili
Jenom chvíle III (Epika chvíle)
a pak jsem doběhl ostrý, podstatný v neobrysu opřel se o lampu a lampa opřela se o mě tak prostý, prostý o dech zmizela tramvaj v krysu
kolik si teď právě pro mě nenechalo chlapců život vzít chlapci? <
Vyznání
(ulitě)
I (rukavice)
Dlouho jsem hledal to místo a nemohl je najít ryl jsem do země hluboké zářezy v naději, že vytryskne z ní konec světa místo mi předurčené
ale běda, běda mi že narušil jsem spánek dvou překřížených kostí pažních bez prsou
jedné mužské a druhé mužské
II (z klínů matek)
až jednou omylem zakopnutí o stavidlo propustil jsem zmatenou vodu kde že to je na její místo
rozlila se do přilehlých polí do údolí a zaplavila podhradí jedné vesnice až hrad praskal na skálu
a socha lodí byla nemluvňátek aby se aspoň křičet naučila křičet
III (vyzvání samotě)
to skřeky ňadrné mi lály ale břehy břehy hrály představení o souši jen mně
a k dovršení tragédije upustil javor z osemení s výkřikem "svět se mění!" semeno zmřelo do mrtvoly kořenné
pak bláto utuhlo mi v žilách >>toto je místo mé<< mi ztuhlo v rtěnku na rtech vida že za bývalým břehem v vartech v té chvíli plály země ohňové
Madona s dlouhým krkem
To čas již proklouzl jí krkem že ani třísku oddala se tělu brkem dítěti, co v přezku uvila si řezem choti císařským nožem tenčím než tenkost kůže nad éterem
Tu dítě rudne lící kojné mléko krev je a proto rudne spící a mohutní, co v přezku jizva otevře se kam se zase navrátí nad éterem slétne z kříže brkem
a ona to již kašle
Die Prager Tagblatt
(snehurcesnehurce)
Nerozumím ani slovo a přece že ze Smíchova smích se neozývá ale ryk to poznám
že "Jiřík z Poděbrad byl králem dvojtých brad a prstů omaštěných ve vepřovém sulcu"
tím sulcem rty ti otírám ó, Praho recesní!
dnes znovu vychází Die Prager Tagblatt
Předčas kořenění
Potřebuju, aby to všechno v bytě pomřelo
i úzká světla zpodveří i dech vývěry klíčové dírky klíčové pro všechny časy odmykání pro všechny úvěry
Osamění musí být tak dokonalé, že i meč musí být z kovu, ne z plastu
Potřebuju na to, aby chcípl mi pes a mě vymohli nést ze všech mých žvástů
kterými zalévám své květiny za oknem a ony vskutku koření! tím je to horší, to je to Jediné
Až chcípne, hoďte mi pupeny na břicho
ať si šáhnu, aspoň jednou ochutnám
jak jsou horké
ČASY
Časy Kurtoazní (ulitě)
I však u propasti hles všemi kostmi svého ostnokožce jakoby pobodán jenž slinu světla vykloktal, co pozřel v sebe, nesl píseň znovu (Ostrovan - uhodiv do měděna strun osifikovanou svící zobcovou před valem run z pyky přivolav čeládku svou z růžova havraňátek by se ještě jednou červánkem drapérie hrátek stala v um
pro jeho let nad tvrzí Romantiky
Vyňav se loutný jak kdysi tišil šiky: "Župani, mi paní z žezlem múzy jen cudně nesnesenou paže přiveďte a budem se bavit o příměří!"
- tu jsem -
"Ó paní, usedni na louku mého sena věda ba že v přítmí erbu táhne zlata vůl a na rozhraní tvého léna je les a blata, lúzy zase Tvé (mi podlehni)
Nechť mravy zakrákány ze hrudí jdou k Elbu
Pojď se cimbuřit my vyženeme "z Něho)
Čas dialogický
Upíječ šery připil si na zdraví právě když se jeho veš úzkostlivě objímající svůj vlas Hltavy
převlékla za druhou z ruk za klíště, co verš je měch ten suchý
a opona červenejší než modř hrnula se roz
vstoupilo klíště pod obraz:
>>Druhý král ví, že je král<
"kolik krve plove ve víně"! ozval se divák
>>To nevím, jen že kdosi zatloukl v sudu utopence co říhá
jako Koněprusy<
Časy chichotské (drfaustovi)
Dvou prstý pleje pýr jak polem o vampýr rejsků se nese zvěst jichž vejce v hlíně proklov hýl vynesl do růžin je neuhles´
|