Když jsem před asi třemi měsíci vstoupil na Totem, zdál se mi jako pravé místo pro někoho, kdo se zajímá o něco pozitivního a hodlá také něčím (podle svých možností a schopností) přispět. Nechám stranou to málo, čím jsem přispěl já - nakonec, o to mi teď nejde.
Rád bych zde vysvětlil svůj postoj k pravidlům (nebo, pokud se Vám příčí to slovo, doporučením) chování na serveru. Necítím je jako nějaký náhubek; je jen přirozené, že se zde autoři dostávají do sporů ohledně rozdílných názorů ať už na jednotlivá díla nebo na příspěvky v diskusích. Tyto spory by ale, podle mne, neměly přesáhnout určitou mez; platí zde, že "co je psáno, to je dáno" a to, co je pro někoho běžně používaný řečnický obrat, může někdo jiný chápat jako neomalenost nebo dokonce urážku.
Víte, nedávno se mi dostalo té cti, že jsem se z anonymního žáka Karate - do stal osobním žákem našeho Senseie. Byla to dlouhá cesta a trvala přes deset let; samozřejmě vím, že Vám neříkám nic nového, protože jste všichni svých cílů buď dosáhli, nebo jich dosáhnete a museli jste tedy za úspěch něčím zaplatit (neberte mne, prosím, za slovo - nemyslím tím peníze:-)).
Pokaždé, když vstoupím do prostoru, v němž se cvičí, dodržuji určitou etiketu. Neberu to v žádném případě jako formalitu, ale jako projev úcty k těm, kteří tam cvičili přede mnou a mnozí z nich byli jistě daleko lepšími žáky než já.
Na Totemu není třeba této etikety, ale hold ostatním vzdávám alespoň svým slušným chováním a to tím spíše, že řada z Vás píše příspěvky nesrovnatelně kvalitnější, než budu kdy schopen napsat já.
Netušil jsem, že kvůli tomu, aby mými názory nebylo opovrhováno, musím dokladovat své vzdělání, zájmy a úspěchy (že, Borisi?); o tom přece tento server není.
Po čtení Borisových nechutností, které ještě obhajuje a kterými posílá lidi kamsi, mám dojem, že zase stojím u zdi na chlapeckých záchodcích ve škole, kam jsme jako malí kluci psali to, co jsme si netroufali někomu říci do očí.
Svobodné je sice říkat svůj názor, ale pokud hodlám někoho odkázat do patřičných mezí tímto stylem, dělám to vždy osobně a jsem připraven nést příslušné následky. Napsat něco takového po internetu je věc, která nemá úroveň, a to bez ohledu na pisatelovo dosažené vzdělání. Při čtení některých dalších Borisových vět v diskusích jsem pochytil něco z jeho životních postojů - "záměrné budování dobrých vztahů", nebo "nikoho nenutit k odchodu, ale mít radost z toho, když sám odejde" a definitivně jsem si ho přestal vážit; má snad světu co dát jako odborník, ale jako člověk asi sotva. Já osobně jsem, v porovnání s některými dalšími, u Borise nedopadl až tak špatně - konkrétně mne nařkl "pouze" z toho, že zde existuji pod několika přezdívkami, což je, decentně řečeno, nepravda. Na mou výzvu, aby prokázal pravdivost svého tvrzení (nebo se případně omluvil), se neobtěžoval odpovědět, což je zřejmě jeho další typická vlastnost.
Stále ještě jsem tady, ačkoliv bych už podle svých vlastních slov měl být pryč. Způsobilo to několik lidí, kteří se mne snaží přesvědčit, abych Borise ignoroval; je to těžké a obávám se, že bych mu mohl odpovědět jeho stylem, a tak hluboko nechci klesnout. Za trpělivost se mnou těm dotyčným velmi děkuji.
|