Smutná p íseň o věčné lásce
Už tu zas sedím s půlkou láhve
a přemýšlím, co bude dál,
dnes mi má holka dala vale
a večer se mi rozmazal.
Už zas se po vzpomínkách toulám,
já prostě neumím být sám.
Teď dárek pro ni v ruce žmoulám
a všechny holky proklínám.
Strčte si lásku za klobouk,
je to jen holka pošahaná,
pozvedá sukně, a já bloud
zas se jí válím pod nohama.
Zítra se těžko něco změní,
po ránu bývám nevrlý,
už vidím, jak mě kuropění
zastihne v prázdné posteli.
Tak tuhle chvíli oddaluji
a propíjím se k rozbřesku,
miluji, a zas nemiluji,
a utápím se ve stesku.
Strčte si lásku za klobouk,
je to jen holka pošahaná,
pozvedá sukně, a já bloud
zas se jí válím pod nohama.
Stejně vím, že mi nepomůže ,
když všechno hodím za hlavu,
i kdybych se snad svlíknul z kůže,
budu jí jen pro zábavu.
Zas bu du lásce hříčkou vděčnou
a rád s ní tu hru budu hrát,
a když ne s touhle, s jinou slečnou,
budu ji ctít i proklínat.
Schovám si lásku pod klobouk,
i když je holka pošahaná,
až zdvihne sukně, zas já bloud,
budu jí klečet pod nohama.
|