Miroslav Langer (Občasný) - 23.5.2004 > Pod dojmem Filipovy filipiky Tvých textů, ale navzdory svému dojmu, že kritika ve Volném prostoru by měla být promyšlena (aspoň tak, jak zřejmě učinil Bobr - jeho text jsem ovšem také nečetl) hovořím pouze stručně a nesoustavně.
Je to dobrý text. Některé aspekty jsou běžnému čtenáři zřejmé, ale jejich poskládání - a podložení racionální úvahou je pozoruhodné.
Nicméně výhrady k němu mám. První se týká jedné podle mne překonstruované racionální úvahy a druhá nedopracování rozboru iracionálních složek spravedlnosti.
1) Založení spravedlnosti jako prostředku zaručujího stabilitu systému (a na základě toho projekce racionality) mi přijde příliš odvážné. Spravedlnost "před moderním státem" vznikla podle mého odhadu k zaručení (a vydobytí) práv a privilegií mocenské vrstvy (tolerance vrahů ve společnosti není zapovězena kvůli tomu, aby se nesnižoval počet členů společnosti nekontrolovatelným počtem vražd, ale aby byl chráněn "majestát" a majete (!) privilegované vrstvy - slovo majetek naznačuje, jak to souvisí se spravedlností pro chudé). Je tam samozřejmě přítomna racionalita, ale původní úvaha je jiného druhu.
2) Tvá úvaha o spravedlnosti naznačuje, že spravedlnost je věc racionální. Inu, ano, to snad ale nikoho nepřekvapuje. Současná evropská společnost je převážně racionální. Nicméně - a to je také důležité - v některých místech pomíjíš iracionální roviny, které jsou nedílnou součástí běžné praxe spravedlnosti. Lidská praxe obsahuje nedílné iracionální složky, které pak hrají roli v okamžiku, kdy se racionalita dostane do úzkých. (To je právě to místo, kde není ani vina prokázána, ale jeví se jako zřejmá, nebo ještě lépe - kdy je vina prokázána, ale jeví se jako nemožná, nepravděpodobná...)
Obecně a čistě teoreticky: Osobně se domnívám, že jakýkoli útok proti racionalitě nemá v současné době naději na úspěch, pokud bude veden racionálními prostředky. Proto nemohou být ani kritiky racionality úspěšné, protože se budou pokoušet popírat jednu věc sebou samou. Jedinou šanci na to, jak popřít racionalitu, mají v nastolení vlády některé z iracionalit a v jejím porovnání s vládou racionality. Pak nám ale opět bude scházet prostředek pro toto porovnání, protože budeme muset zapojit buď emoce (co se nám bude víc líbit), nebo rozum.
Myslím, že neřízená nadvláda racionality škodí, jelikož lidská racionalita není dokonalým receptem na všechno. Racionální úvaha dokáže léčit stejně dobře jako ubližovat, rozum nikdy nezíská provždy dokonalou moc nad všemi iracionálními složkami psychiky a navíc často překročí svou vlastní mez, za níž se sama nedokáže rozhodnout, jelikož racionální argumenty váží stejně (nebo třeba pokaždé jinak!). Proto je třeba zušlechťovat i tyto iracionální složky, slovem zušlechťovat pak nemyslím podřizovat je racionalitě a svazovat je touto tenkou a snadno přetrhnutelnou nitkou, ale neustále je prověřovat a cvičit (jako třeba tělesné dovednosti) v lidských interakcích.
