O Benátčanech
wghdahdfsdfasatdNZFTYXVBN
Mí milí přátelé, budu vám vyprávět o Benátčanech, o kouzelných zrcadlech, o trpaslících, pokladech ukrytých v srdci hor. O TAJEMSTVÍCH, o poznání, o tajných vědách. O tom, že každý poklad má svoji cenu, o tom, že kdo se nebojí, nesmí do lesa a hlavně o tom, že s tím, co si každý z nás nosí s sebou ve své hlavě, nikdo z nás snad ani nepotřebuje nějaká kouzla a poklady. Vědění, to je nástroj, stejně jako třeba krumpáč, lopata, nebo třeba teodolit. A opravdu hloupé dát nepřiměřenou cenu své duše za poklad, který si může dobýt vlastní silou a vlastním umem. Každá cesta mívá trnité úseky a pokud ne, tak v trní končí, ne-li v něčem daleko horším. Dejte si pozor na stezky bez trní, ty vedou do pekla!
Srdce dobrodruha, je srdcem sokola, dravce s větrem pod křídly, ať už je to na mořské pláni, nebo v tmavé, špinavé štole. Zrnka drahých kovů se lesknou stejně, jako horečné oči bláznů v hornické kutně. Naděje někdy skomírá jako plamínek otlučeného kahanu, nebo lojové svíce koupené za poslední groš, i když už nezbývá na jídlo. A těžce dobyté zlaťáky rychle rozhází ten, kdo věří ve svou hvězdu. Když věříš ve svou šťastnou hvězdu, tak tě povede do cizích krajin a bude se blýskat víc než všechny poklady, které najdeš, cizí vítr Ti zavoní líp než všechna koření Orientu, cizí krasavice budou mít v očích více kouzel než je všech knihách tajných učení a všechny cesty někam povedou.....
Většina Benátčanů měla s Benátkami společného asi tolik jako Pařížský salát s Paříží, jen jméno. Několik z nich možná opravdu bylo z Benátek, nebo na své klikaté životní pouti Benátky navštívilo, ale byli mezi nimi také Vlámové, Vlachové, Italové z jiných měst. Jedno měli však všichni společného, byli to prospektoři, dobrodruzi.
V Itálii se rodila renesance, lodi z Benátek pluly do Orientu, rodila se věda v součastném smyslu slova a lidé měli ještě ke všemu dost času na to, aby kreslili obrazy, stavěli Sixtinské kaple, tesali sochy, psali knihy a divadelní hry. V té době se v Západních horách začínal pomalu rozkoukávat středověk. První němečtí osadníci vyháněli z hlubokých hraničních hvozdů chlupaté medvědy. Pak přicházeli další němečtí osadníci, které z Německa vyháněly náboženské nepokoje. Pak začali přicházet hledači rud a našli cín. Při těžbě cínu našli stříbro a začala stříbrná horečka. Drahé kovy přilákaly cizí dobrodruhy. Kupříkladu z Benátek, Vlámska…
Cizinci vypadali jinak, mluvili jinak, chovali se jinak, oblékali se jinak, byli vzdělaní, volnomyšlenkářští, někteří z nich byli možná dokonce ochotní připustit, že Země běhá kolem Slunce, nebo, že je nedejbože kulatá. Používali tajné značky, četli knihy, rudy rozpouštěli v louzích a lučavkách. Byli tudíž úspěšnější při hledání rudných žil než místní.
Vztah místních k nim byl smíšený, někteří je neměli rádi, báli se, že jim vytěží všechnu rudu a odvedou nejkrásnější dívky, druzí s nimi naopak vycházeli dobře, neboť Benátčané královsky platili za ubytování, zaměstnávali místní ve svých štolách. Vesměs však všichni věřili, že Benátčané hledají rudy pomocí Ďábla, černé magie, nebo, že obchodují s trpaslíky a trochu se jich báli. Benátčané v místních podobné domněnky záměrně udržovali, neboť pro ně byly jistou formou ochrany, přeci jenom si netroufnete jen tak vztáhnout ruku na někoho, kdo se kamarádí se samotným rohatým, krom toho dvakrát nebažili po tom, aby nějaký místní koumák zjistil, jak je to vlastně s tou lučavkou a pak místo nádeničiny v jejich dolech nešel kutat někam sám.
Později jim to horníci prokoukli a Benátčany dílem pobili a dílem vyhnali. Zbylí Benátčané se v noci vrátili a své štoly zasypali, když nemáme mít stříbro my, tak ať nikdo. Pak štoly ještě navrch prokleli pomocí třísek z rakve, mrtvých smrtihlavů a provázku z oběšence, aby je už nikdo nikdy nenašel a nekutal jejich stříbro, dokud se pro ně jednoho dne nevrátí. Těm, kteří jim pomáhali se královsky odměnili, aby to těm zbylým bylo líto. Potom odešli a už se nikdy nevrátili. Zůstaly po nich tajemné značky na skalách, záseky na stromech, tu a tam nějaký ten levoboček a pověsti o cizincích spřažených s Čertem.
|