|
|
ouvej (Občasný) - 17.2.2004 > Tohle je styl, který já nemusím. Ne, že bych to nepobrala - ale působí to na mě tak chladně, odtažitě - že ve mně - ani ťuk.
Hra - zajisté zajímavá, ale jen pouhá hra se slovy.
I takhle se dá sdělit myšlenka - vykreslit obraz, o to nic. Já jen, že čistě soukromě tuhle hru na poezii ráda nemám.
Proto ani raději nebudu bobkovat.
| | | <reagovat |
|
|
|
|
ouvej (Občasný) - 17.2.2004 > Dobře, že si ji bráníš. Přesně, proti gustu...
Není to můj šálek čaje, jak se říká.
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
ouvej (Občasný) - 17.2.2004 > Od začátku netvrdím nic jiného, než že jde o můj ryze subjektivní pocit. Jde o mé líbení. Prostě - když mi ten čaj nechutná, tak ho chválit nebudu. Tady nejde o jakousi slušnost. Tady nejde o nepochopení. Dokonce ani netvrdím, že je báseň objektivně špatná. Dokonce - právě pro pochopení té mé vlastní subjektivity - jsem ani nebobkovala. Myslím si, že jsem dosti jasně řekla, že mě to nebere, tak co po mně vlastně chceš? Přiznání, že jsem se mýlila? Nemýlila. Já prostě teď, v této době, takovouto poezii nemám ráda, nelíbí se mi. Se zamíchaním, s kalem na dně, vůbec.
| | | <reagovat |
|
|
ouvej (Občasný) - 18.2.2004 > Je dobře. Jsem mrzoutská bába. Rozladí mě, když je mi upíráno právo na to mít svůj názor - třeba jen náznakem. Já si myslím, že jsem i vycítila to hlavní - co jsi do básně chtěla vložit - tu náladu - je to sdělené, předané.
Ale příliš to nepřijímám. Já ne, ostatní evidentně ano. No - a venku padají kroupy, a chvíli svítí slunce, a ráno ptáci zpívali jako by se zbláznili. A nic se nezměnilo tím, že nějaká ženská "nepochopí" tvou báseň.
| | | <reagovat |
|
|
|