|
| |
 |
SEDÁVEJ PANENKO V KOUTĚ,BUDEŠ-LI HODNÁ, NAJDOU TĚ !
Autor: ZaK (Občasný) - publikováno 13.1.2001 (16:26:22), v časopise 15.1.2001
|
|  |
Žila jednou jedna panenka s baculatými tvářičkami. Její očička se jí leskla jako dva oblázky vhozené do čiré vody. A vlasy ? Vlasy jí zářily stejně tak krásně jako slunce při úsvitu. Ta panenka byla tak prostá, až se dětem zdálo, že má duši. Panenka musela být příliš hodná, neboť nikdy nedokázala odříct hru dětmi tak oblíbenou, a to lásku. Ráda s dětmi toulala se ve snech ,rozdávala své dobromyslné srdce každému ,kdo si pro ni večer přišel tam, kde se ukrývají dětské poklady-do kouta. Když pak noc ulehla k spánku a den roztahoval paprsky, vrátila se na své smutné místo, kde prach sráží se v žmolky. Byla jako každý den sama a bylo jí úzko. Jednou večer však ztrhla se o panenčino prvenství bitva. Tahali se, rvali se , přetahovali se o ni, až ji nakonec roztrhli. Její šat v památku svým si navlékli, v úctě tak prosit o milost svých hříchů, kterými utloukli tu hodnou panenku. Její malá čekárnička na večer zavála se prachem, jako by tu ani nikdy nebyla.
A co z toho vlastně vyplývá ? Ať sedneš ,kde sedneš, stejně tě roztrhnou a pak svým mučedníkem učiní tě. A proto panenko, sedni si ke stolu a připij si na krásné sny !
|
|
|
