"BÁSNĚ

JSOU POPELNICE

DO NICHŽ

BÁSNÍK

ODHAZUJE

ZBYTKY

SVÉHO ŽIVOTA."

KENNETH PATCHEN

V TOMHLE ODPOLEDNI

PŘEČTU Z TVÝCH OČÍ

SMRT

TAK LEHCE,

TAK SNADNO

JAK ŘINUTÁ KRŮPĚJ POTU

VTEŘINU PO MILOVÁNÍ.

MOŽNÁ JEN DĚTI

V KAŽDÉM Z NÁS

UMĚJÍ JEŠTĚ DNES

BÝT NEDĚLNÍM MOTÝLEM

PROSINCŮ,LEDNŮ,ÚNORŮ,

ÚMORŮ

VETKANÝCH VE KROVECH,

VE SLOVECH,

V KROVKÁCH

POMALÝCH NÁDECHŮ JARA

JEDNOU TÝDNĚ

NĚKDE V MRAZU

PŘES TABULKY OKEN.

SLUNOVRAT NESLUNOVRAT.

JSME SAMI

NĚKDE

VE DRUHÉ TŘETINĚ

FOTBALU,

NADĚJÍ?

NEVÍME.

NETUŠÍME.

DOUFÁME.

JESTLI JEŠTĚ

NEBO UŽ.

KAMILO

KAM

KOPNOUT

KARTELOVÝ

KVÍTEK

KVITANCE?

KAM

KYNOUT

KRAJINOU

KOLNÁM,

KRÁKÁNÍ,

KYRYSNÍKŮM?

JEN

DEN V PŘEDPOLÍ

HLADÍVÁME ŠÍJI

TĚM,

KTERÉ ZADÁVÍME

V JITRECH

SVOU LENOSTÍ,

LETOROU

PLNOU

VLASTNÍCH NÁŘKŮ.

MÁM V SOBĚ

RÝMOVANÝ KODEX

SVÝCH

SNŮ A LŽÍ.

PATŘÍ JEN MĚ

A SVĚTU,

KTERÝ MĚ ZVE

NA SKLENIČKU.

ZJITRA

ZARUČENĚ

ZESTÁRNEM

ZLOM

ZÁPALKU.

JSI JENOM VÝZVA,

KRAJINA POPRÁŠENÁ

PSÍM VÍNEM,

JENOM JIZVA,

RELIÉF KRAJINY

POPRÁŠENÝ SNĚHEM.

TVÉ BÁSNĚ

JSOU TVÉ DĚTI

VŽDYŤ

LÁSKA SE NEPOČÍTÁ

NA ZLOMENÉ KŘÍŽE

ZŮSTÁVÁ NA TĚCH

PODÉL NAŠICH CEST.

MÍT TAK POCITY

JAKO RELIÉF MINCE

NECHAT SE OBKRESLIT

NIC NEŘÍKAT

NIC NENAMÍTAT

NIC NECÍTIT.

PANNA JE PANNA

OREL LEV.

ZEMĚ JE PLNÁ

DÁRKŮ Z UMĚLÉ HMOTY

CO SI POČNOU ZA PÁR LET

NA VÁNOCE,

NA SMETIŠTI,

V ČERNÉM DÝMU,

V DÁVIVÉM KAŠLI

INTENCE SAMOTY

POHŘBENÉ ZA ŽIVA?

VYHNOUT SE DOMKU Z OKEN

NEVIDĚT

JEN SI HVÍZDNOUT

NA CESTU

TÍMHLE PARNÝM,

MOŽNÁ ZBYTNĚLÝM ODPOLEDNEM

PLNÝM SMÍCHU A SLZÍ,

PLNÝM ODPUŠTĚNÍ

A VRACEJÍCÍCH SE OPILCŮ,

PLNÝM LÁSKY

PLNÝM RADOSTI

S PLNÝM KOŠEM

SE SNAD KOŠER

KOSTROU NA SPANÍ.

KDYŽ CVRNKNEŠ DO MRAKŮ

BUDE TU ZÍTŘEK

NEBO DÉŠŤ,

NEURALGICKÝ BOD ŽIVOTA

JEŠTĚ VISÍ

KDESI NAD NÁMI

A NA NĚKTERÉ VĚCI

VÝMLUVY NESTAČÍ.

ŠLO BY TO SNAD ZASPAT

NEBO ZAČÍT PSÁT

DĚTSKÉ ŘÍKANKY

ZE SPROSTÝCH SLOV.

KAŽDÝ JSME JEN

OTISKEM KRUŤÁKA

V SOBĚ SAMÉM,

PULZNÍM NÁZNAKEM EGA

SKŘÍPAJÍCÍM

MEZI RÝHOVANÝM TEPEM

CIZÍCH VÝČITEK

A SVÝCH DNÍ,

CHVĚJKOU

ZAMČENÝCH ÚST,

ŠEPOTŮ,

ODRAZEM V STŘÍPKU

NĚKDE V HALDÁCH HARAMPÁDÍ

Z VĚCÍ PŘÍŠTÍCH.

TRČÍM BEZNADĚJNĚ

V ZÁVĚJÍCH SVÝCH PEŘIN

TAJÍCÍCH PLANOUCÍM POLEDNEM,

JEŠTĚ SE OHLÉDNEM

POMALU

JEDEN PO DRUHÉM,

PO SVÝCH VYLOMENÝCH ZUBECH,

KTERÉ ODPLAVOU S ÚHOŘI.

NĚKDE NAD ÚHOREM

ŘEVNÍ ČAS,

SUDÍ OD VEČERŮ

PLNÝCH BLOUZNĚNÍ.

SMRÁKÁM SE

K JÍDLU A MILOVÁNÍ

SEBE SAMA,

KE SMUTNÝM CHVILKÁM MEZI VĚTAMI

I KDYŽ VÍM,

ŽE JE TŘEBA

JEŠTĚ ODŽÍT

TOLIK VERŠŮ

PRO TEBE.

VEČER USÍNÁM

POD MODROU HOROU

ZASYPÁN KVĚTY

ZASCHLÝCH POLIBKŮ

A SNŮ.

DÝCHÁM JEN

OB JEDEN RÝM,

PROTOŽE VÍM

JAK BOLÍ

VYDECHNUTÍ,

KTERÉ

NIKOMU NESCHÁZÍ.

CHODÍM DOBROVOLNĚ

PO POMALÉM VLÁKNU,

VLEKLÉ DÉLCE OBRUBNÍKŮ

MEZI NĚČÍM,NĚKÝM,

PO HORKÉM OSTŘÍ ZRAD.

V BAŇKÁCH

STARÝCH ŽÁROVEK

SCHOVÁVÁM ZÍTŘEK,

KDY SE ODVRÁTÍŠ,

ZÍTŘEK PŘED OPONOU

DELŠÍ NEŽ NOC

POSTROUHANÁ

DO NĚMÝCH ŘÍKANEK

LITANIÍ.

JSI BŘEZEN,

VYDÝCHANÝ VZDUCH,

DOUŠEK V MÝCH ÚSTECH,

PACHUŤ KÁVY,

PYL V RANKÁCH OD VČEL,

STÍNY VE VPIŠÍCH.

MÁM ŽENU

S TETOVANÝM PADLÍM

V RAMENOU,

KRÁLOVNU LIDOJEDŮ,

NÁČELNICI POSUNKŮ.

MÁM ŽENU DVOJDOMKŮ

S PATINOU SMUTKU

V KAŽDÉM Z ÚSMĚVŮ,

ŽENU S VĚCENOU

DÝMEM

Z NAFTOVÝCH KAMEN.

NĚKDY USÍNÁ,

KDYŽ MLUVÍVÁM

DO VĚTRU.

KDO NÁM DÁ ZELENOU

AŽ

MŘÍŽE NAŠICH DUŠÍ

ZRUŠÍ ČAS,

KDO VYBRNKÁ

TU MELODII JARA

ZASUTOU

V KAŽDÉM Z NÁS?

MY?

DEN?

NOC?

NEBO JEN

OBRÁCENÝ PRACH?

PLANÉ AKVARELOVÉ

TICHO

ZŮSTALO RÁNO

PO TOBĚ

VE MNĚ.

JEŠTĚ SPÍ

JAKO RTUŤ

V TEPLOMĚRU

TĚSNĚ PŘED TÍM

NEŽ SE DOTKNE

TVÉHO PODPAŽÍ.

DÍVÁM SE

ZAPOMENUTÝM POHLEDEM

Z OKNA,

ZA VZPOMÍNKAMI

POD VRSTVOU PRACHU,

ZA NADĚJÍ

NA ÚSTUPU,

ZA PADAJÍCÍ HVĚZDOU

TVÝCH ODCHODŮ.

JAK FALEŠNÉ ZUBY

TRČÍ ZE VČEREJŠKŮ

CÁRY LÉTA,

VLAJÍ V PODZIMU,

ŠEPTAJÍ ZÁŘ,

NEZÁŘNĚ KRADOU

DOUŠKY DNŮ

ROZMĚLNĚNÝCH

NA SETMĚNÍ.

MARNĚ MANNÁ MÍSTA

MOŽNÁ

MAJÍ MOZEK,

MOTOUZEM MALUJÍ

MEDOVÉ

MÁTOHY MAKET

MARNĚ MANNÝCH MĚST,

MALÝCH MODRÝCH MONSTRANCÍ,

MALÝCH MODRÝCH MATRACÍ.

MOŽNÁ TO JEDNOU BUDOU

DÝKY

NAŠICH ZAD

I PŘES MOU CHOROBNOU

NEDŮVĚRU K LIDEM

A TVOU

VE SVŮJ ÚTLÝ PAS,

KTERÝ TU NĚKDE JE.

POHLAZENÍ,ZÁPLATY

NA SEBE SAMA

UPROSTŘED VLNEK

ROZBOUŘENÉHO SVĚTA.

JSOU VĚCI,

KTERÉ NEPŘIJDOU,

NEJSOU Z NOCÍ

ANI ZE DNŮ,

MŮŽEME O NICH JEN SNÍT

V TĚCH PÁR VTEŘINÁCH

KDY MYSLÍVÁME NA NIC.

PLÁČ JE NESMYJE,

ÚSMĚV NEZVĚTŠÍ,

ZŮSTANOU JAKÉ BYLY

PŘED NÁMI

I

PO NÁS.

NA CESTÁCH

K CÍLŮM,

NA BEZCÍLNÝCH

STEZKÁCH

POTKÁVÁM

TVOJE

BOSÉ NOHY

V ŠLÉPĚJÍCH.

DRŽÍ MELODII PONDĚLKŮ

KDYŽ PO NICH

V PÁTEK

BEZCITNĚ ŠLAPU.

PŘES LISTY

STROMŮ A KVĚTIN

PROMÍTÁ SLUNCE

V DERNIÉŘE

SVŮJ ČERNOBÍLÝ FILM.

V BARVÁCH,

KTERÉ CHCEME,

MŮŽEME

VIDĚT JEN MI,

NEDOKONALÍ LIDÉ

ROZKRÁJENÍ

DO SVÝCH OSUDŮ.

V KALUŽÍCH

TVÝCH NOČNÍCH PLÁČŮ,

KRUTÝCH CHŮV

S USPÁVANKOU

MODRÝCH PLAMÍNKŮ

SFOUKLÝCH KARM

VIDÍM ODRAZ

SVÉ BÍDNÉ TVÁŘE.

V DĚTSTVÍ JSEM SE

BÁL PODIVÍNŮ,

DNES SE NEZAMYKÁM

UŽ ANI

SÁM

PŘED SEBOU.

TAK JAKO

NEVIDITELNÉ MÁVNUTÍ

KŘÍDEL VRAN

NA NOČNÍ OBLOZE

ZA DOMEM

LÍBÁŠ MĚ

V PORYVECH VĚTRU

PŘES

VRATKÉ PLAMÍNKY SVÍČEK,

PŘES SAMET NETOPÝRŮ

DNEŠNÍ NOCI.

SNAD ZE SVITKŮ

STARÝCH PLAKÁTŮ,

ZE SMYTÝCH SLZÍ

CEST,

Z LETNÍHO PRACHU,

KTERÝ UŽ SPÍ,

ZE SUCHÝCH

OKVĚTNÍCH LÍSTKŮ

POSKLÁDÁM DNEŠNÍ DEN

DO KAPKY MERLOTU,

DO USÍNÁNÍ.

KDYŽ NĚKTERÁ RÁNA

ZAHÁNÍM

SEZÓNNÍ BRONCHITIDU

LACINOU MENTHOLKOU

Z MEXICA

NEŽNĚ MI DUPE

PO TORZECH SNŮ,

CO JSOU O NÍ.

A ONA

MOŽNÁ

ZATÍM

JEŠTĚ

SNÍ TY SVÉ.

V PUSTÉ HALE NÁDRAŽÍ

NA ODVRÁCENÉ STRANĚ

ÚČTENEK

BILANCUJU,

SČÍTÁM

JIZVY,

LIBRETA SVÝCH DNÍ,

ZÁŘEZY,

NADĚJE,

SNY.

VYCHÁZÍ MI

PŘÍLIŠ VYSOKÁ

ČÁSTKA !?

NĚHA,

ÚSMĚV

A TY.

KDYŽ DO RÁNA

ROZESPALÉHO

JAK

TVÉ DVOUBAREVNÉ OČI

VONÍ

ČAJOVÉ RŮŽE Z RUIN

LEVNĚ SE PŘEVRACÍM

V PRÁZDNÝCH SNECH

A

MÍJÍM ROZBŘESK

SLOVY PRO TEBE.

DOBRÉ RÁNO.

NA ŠIRÉ PLÁNĚ,

NA SLZY,

KTERÉ NEODEŠLY

DÍVÁM SE

Z OKENIC

TVÝCH ŘAS,

NA RANNÍ JINOVATKU,

KTERÁ POMALU

UKLÁDÁ LÉTO

KE SPÁNKU.

MOŽNÁ ZJIHNU,

BUDE ÚTERÝ,

STŘEDA….

…. ZAS.

ŽENE MĚ K TOBĚ

NAMODRALÝ STEZK,

SLZA

ČI VÁHÁNÍ,

PŘEMÍTÁM ZA CHŮZE,

V PŮLI NÁTISKU,

VNÍMÁM JEN VÍTR

A

PRÁZDNÁ,

PŘESYPANÁ

SLOVA CEST.

=21=

NEMOHU

NIC.

NEMOHU

NAPSAT DNES.

NEMOHU

TVÝM OČÍM

VYPRÁVĚT