|
Snění?
Tvé porcelánově modré oči
nedají mě spát
Tvůj sladce famózní pohled
nutí mě verše psát
odjel mi vlak
a Ty mi tak moc chybíš
a já zjišťuji
že srdce mé
nebylo nikdy tak těžké
a bezradně bolestné jako teď
. . . . .chtěl bych něžně pohladit
Tvou ručku
a rozeznat . . . . kdy končí
hedvábí a začíná Tvá pleť
to vyvolává ve mně změť
změť a splín nad krásou Tvou
mého srdce jedinou
já stále Tě vidím
já vidím Tě stále
já vidím Tě všude
jsi mou skálou v hlubině snu
jsi pro mě snivou drogou
a já se těším až se uložím
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . a usnu
|
|
|