V jednom pokoji na zemi seděl člověk a neměl co dělat
Ven nesměl dovnitř nesměl a tak se z toho zbláznil

a Slunce mu svítilo do pokoje...

Ale zbláznit se taky nesměl, tak si řekl: Vymotám se z toho!
Neměl už žádnou sílu a chtěl jen trošku trošku pomoci
Neuměl zemřít neuměl žít neuměl přežívat
Sesypalo se na něj tisíce ďáblů co dříve byli anděly
Byl už trapný svojí slabostí a tak se od něj všichni odvrátili

A tady by to už mohlo skončit
Kdyby to nemuselo pokračovat

Potom mu řekl Bůh:

Poraď si sám, VOLE!
Žij pro nesmyslnost žití!
Nemysli na mě
Nemysli na lásku
Nemysli že by tě měli mít lidi rádi
Nemysli že bys měl mít rád lidi
NEMYSLI!
Ale rozmotávej!
Zapni!
Dělej!
ŽIJ, VOLE!

A Slunce mi svítilo do pokoje...