Soumrak se šine pozvolna krajinou
poslední zbytky světla mizí
srdce mé tluče pod černou hladinou
v láhvi utápím nastálou krizi
Soumrak se pozvolna dostává blíže
už se sem sápe skrze město
dávno již zbavil se zemské tíže
jenom teď nevím kterou jít cestou
Soumrak mi pozvolna na záda dýchá
a slyším již za sebou temnoty hlas
ať táhne k čertu ta lidská pýcha
vždyť každému jednou se zastaví čas
Soumrak pozvolna šlape mi na paty
ale co na tom sejde v dnešní době
jeden je chudý jiný zas bohatý
beztak skončíme v podobném hrobě
Soumrak mi postupně do duše vchází
temnota v myšlenkách je jako doma
kdo s čím zachází tím také schází
už vůbec nezvládám nastálé koma
Soumrak tak pozvolna rozlil se kolem
zas cítím jak život další se ztrácí
porota zasedá za velkým stolem
smrt už se těší zas bude mít práci
|