|
|
|
Další meditace Autor: romann (Občasný) - publikováno 9.1.2001 (10:16:17), v časopise 15.1.2001
|
| |
Anička - Zavírám oči a uvolňuji se. Najednou mnou prochází spousta energie… rozpadám se, létám, hořím, všechna energetická centra vibrují naplno…júúú… to je něco. Kdybych teď otevřela oči, dost možná se uvidím někde u stropu. Šestka se opravdu snaží.
Najednou vidím kolem sebe. Nejprve jenom spoustu světla, pak se začínají vynořovat obličeje. Divné, stažené bolestí… neochota ega přijmout božské. Jen je pozoruju a chce se mi smát. Ale nejde to, je mi z nich smutno. Začnu ještě víc vnímat hudbu… ty zvukové vibrace neprocházejí jen jako proudy energie, už je vidím. Já zase vidím zvuky!
Najednou mizí barevné proudy, které se točí a cítím start rakety. Šok z počátečního zrychlení mizí. Potom si na rychlost pomalu zvykám a z počátečních šmouh se začíná vynořovat šedozelená krajina. Trošku jednotvárná, ale příjemná. Ještě tam vnímám modrou barvu. A vlastně Tam vůbec není hmota. Všechno se neustále mění, víří a proplétá. A všechno je to jedním nekonečným Vědomím. Pak mi šestka oznámí – no vidíš, takhle nějak vnímám Svůj svět, když se zrovna plně nevěnuji Svým pocitům.
Po chvíli začnu jednotlivé proudy rozlišovat. To je pětka. Tohle šestka. Ááááááúúúúgh… sedmička. To je nářez… a vědomí se ztrácí a já jsem chvíli úplně mimo. Probírám se až po zásahu INRIho.
Miloš - Meditace je sugestivní přednáška Boha a operace psychiky. Po dalších meditacích už necítím jemný chlad, spíše odtažitost od lidského. Byl to skrytý vzdor vůči Bohu, že Tam není nic mě blízkého. Teď už vím, že to tak musí být, je v tom smíření, odevzdanost. Pak vše přichází přirozeněji i když je Bůh stále nezvyklý
V 5,8ce není vše dohromady jako v sedmičce. Obsahuje uvědomění si aspektů Boha, ale má to víc roztažené, méně výrazné. Cítím svrchovanost Boha a Řád věcí, ale ne úplně Ho chápu. Rovněž mám náhled, nepřipoutanost, jistotu, hrdost, jasnost a vnitřní klid. Svírá mě jen to, když dělám něco špatně, nebo se nechám nehlodat strachem. Tak vznikají rozpory mezi božským, jež Vše řídí a egem, jež je zvykem. Bůh je Jiný a to staré trápí a vyvádí z míry.
|
|
|