Zahlédnut mezi stromy, jak pomalu

pomalinku otáčí hlavu a své čelní kopí.

Dívá se pohledem moudrého člověka...

Nikdy jsem neviděl tolik běloby,

něco tak čistého

na těle zvířecím.

Setkáváme se podruhé.

Byla to zvláštní bílá vlna v přílivu.

Pohledem jsem se nořil do pásů temně modrého sukna.

Hledal jsem v sobě onu vidinu "koně s jedním rohem",

o které se mi zdávalo...

Koně, který může plout oblohou... běžet lesem...

letět po vlnách a odrážet se z pěn...

sestupovat až na mořské dno.

Tehdy, toho večera na pobřeží a za soumraku,

objevil se s bílou vlnou... ona ho vynesla.

Jeho roh se z běli těla třpytil zlatem

v nádherné spirále až ke hrotu.

Dnes ho tedy vidím znovu...

Prochází se klidně a odměřeně po lesní mýtině.

Z dálky se náhle nese troubení,

ohlušivý hvizd větru a bouře,

jakého jsem nikdy dříve neslyšel...

Počkej... stůj... 

Jednorožec vlétá v běhu do sluneční záře

a mizí v modři obzoru.

Tolik bych si přál, aby se ještě někdy vrátil.