Pescatore (Občasný)

Řeknu to za sebe a stručně k textu: koktání bez plynulosti, hudebnost žádná, náznakovost (podložená příběhem) ani snovost tu nevidím, šroubování nápadů bez výsledného dojmu, pro mne čtenářsky k ničemu.

Ale jako kokr-hání pr-oč oč ne... 

HáDé! (Občasný)

Když to má být pro dobro věci, tak je to většinou věc kompromisu. A cukr a bič! Bič a cukr! Neztratit originalitu, ale zamyslet se nad připomínkami....jestli třeba NÁHODOU v nich přece jen trochu pravdy není...(ty ses zamyslel, i když mírně ukřivděně!)

Pescatore (Občasný)

Lyrická poezie, kterou mám rád já, pracuje s "náznakem" (nedopovídá, nechává čtenáři jeho vlastní prostor), což je opak "popisnosti", se kterou více pracuje poezie epická a próza.

Snovostí - myslím práci se "snovým materiálem" tedy se symboly a obrazy, které zažijem ve snech a fantaziích, denním snění.

V básni by se něco celistvího "dít" mělo, kromě toho, že jsou tu různé "nápady" a "útržky" myšlenkového procesu. 

Za sebe opakuji: dle toho jak já chápu "báseň", tak toto je pro mne báseň nepovedená, když přitvrdím tak svým sdělením a vytvářením výsledného dojmu a pocitu, špatná. Je to text-konstrukt, který mne neoslovuje.

"Koktání" je podle mne v tvém dělení do veršů a v práci s přesahem verše, pokud víš, co tím myslím.   

Pescatore (Občasný)

Proboha: píšeš, že jsi pochopil rozdíl mezi lyrikou a epikou už na základní škole? Tak jak můžeš napsat, že jde napsat lyrika, která bude popisná až až? No, snad to pak tedy bude próza, ne? Nebo lyrizovaná próza (když jsme u smíšených poloútvarů), nebo třeba takový hybridní útvar jako "báseň v próze", ne? Co je tohle za výmysly - "popisná lyrika až až". Když mne tu poučuješ, co je objektivní kritérium, tak si přečti alespoň heslo v Hrabákově Poetice nebo ve Slovníku literární teorie. Popisná lyrika, tý brďo.

Obraznost a náznak.

To, jak tu píšeš je pro mne důkazem, že pochopit rozdíl mezi "přesunem obrazu do jiného smyslového pole" jak chtěl Baudelaire a další, tedy "aby básník procházel lesem ze symbolů" (a po něm to tak chápali Rimbaud a francoužští symbolisté) zůstane asi pro některé básníky značně nedostupná věc.

Př. když použiju "do stromů usínala těla poutníků" - tak přesouvám obraz "unavených chodců" do "klidného spočívání stromů". "Lidské" do "přírodního".Odpočinek u lidí, který bývá obvykle vleže - do obrazu "odpočívajících" stromů. (Výkladů může být samozřejmě více).

Ale pokud budu popisný a v obraznosti plochý, napíšu: Poutníci jakoby se stávali klidnými stromy. Obojí "může" být verš. Ale každý je velmi odlišný co do náznaku, obraznosti, způsobu výpovědi.

Pokud bych pokračoval v druhém typu "věty" takto dál a nedělil do veršů (nebo dle asonančního přístupu - názvuky), za chvíli čtenáři jen "popisuji" a z lyriky (či epiky) se stává prozaický útvar.  

Chceš vědět proč popisnost (bez obrazného přesahu) u tebe?

Plním se do mís

vyvřely ve mně dialogy já-vy

Tak hladké skluzy
          na kachličkách

voda není pevná půda pod nohami

med teče do hrdel

...jsou pro mne konstatování s velmi malou mírou "básnického přesahu" skrze metaforiku a obrazné přenesení.

Píšeš: Ad snovost - chceš říct, že pokud v básni není a tudíž nepracuje se sny, s fanataziemi, tak je špatná? To ovšem pohřbíš spoustu klasiků, chlapče. -

Chlapec už myslím bohužel nejsem. Nic takového jsem netvrdil.

Psal jsem:  "snovost tu nevidím, šroubování nápadů bez výsledného dojmu".

To je vše. Ne, snovost není "obecná" podmínka "kvality" básně, ale je to jedna z oblastí, které já považuji - "pro dobrou báseň" - za prospěšné.

Klasici už jsou pohřbeni a mám je v úctě. 

Dění v básni:

No tak když se v básni tedy nic "obrazně neděje", tak co vlastně básní sděluješ?

Pokud víš, co je přesah verše a pracuješ s ním, tak s ním podle mne pracuješ nedobře. Zrova tak to pro "mé čtení tvé básně" dopadá s těmi významovými celky. Napsat:

v při hrátkách někdo vyplenil
          mou příležitost k při
                                           stání
a směnil útok za kompromis

nebo:

Tak hladké skluzy
          na kachličkách
                                  vlh - ne
dře - voda není pevná půda pod nohami

... je podle mne rozbitím znění veršů na cucky, významového se tím nezmění téměř nic. Můj pohled. Třeba druzí cítí jinak.

Má kritika se zakládá na mém pohledu, četbě a zkušenostech.

Objektivita kritérií hodnocení básně je podle věc někdy velmi velmi subjektivně nastavených "kritérií". Snaha po objektivitě je dobrá, leč né vždy se hold povede. Já si na ni nehraju.

Mýlit se třeba mohu, pojmy mám možná "podivné", ale nevymyslel jsem si je já.

Kelly (Občasný)

já v tom teda vidím pořádnýho francouzáka  

a nebo děj opačný k "mluvil, jako by medu ukrajoval"

Pescatore (Občasný)

Tak tak. To co jsem tu rozepisoval v dlouhých řádcích je prostě výrazem toho, že tvému básnění v této konkrétní básni nerozumím. V tom je ta chyba.

No, tak asi jsem si to mohl odpustit, to ano. Sorry, že mluvím s cesty.

Asi se také pokusím stvořit nějakou per-leť nebo ptáko-vinu.

Naty (Občasný,Redaktor)

A já teda tyhle slovní hříčky můžu, obzvlášť, když ponechávájí prostor pro domyšlení obsahu a významu. Hranice samoúčelnosti těchto hříček je pohyblivá a individuální, a zaleží na tom, kam ji má čtenář posunutou. Pro mě pořád ještě dobrý, i když se to té hranici blíží.

Normálně bych šla do 4, ale vzhledem k tomu, že jsem někam do února nainstaslovala svoji velmi "konstrukční" hříčku, která je podstatně krkolomnější, jdu programově do 5.

Pescatore (Občasný)

"Med teče do hrdel" je v prvé řadě popisné. Když to nechám samostatně trčet, kde máš metaforu, náznak "čeho"? Dokonce ani verš (obraz) předtím a verš (obraz) po té neukazují žádnou velkou spojitost, proč bych si měl "mede teče do hrdel" brát jako metaforu.

No "voda teče potokem", "pánové chodí ve fraku", "víno teče do hrdel", kde tu máš jaký obrazný přesah či "náznakovost"? Rád bych tomuto tvému obrazu přisoudil nějakou symboliku, ale žádná mi z přechozího a následujícího verše nevyvstává, bohužel. 

voda není pevná půda pod nohami
med teče do hrdel a tu hne s námi
          pro stořeký obrat

Asi jsem slep-ený...ki...bený..ki..kliky..bé

No. Kelly jiný obraz vidí, já bohužel né.  

Kelly (Občasný)

Ech, já myslím, že to dokonale zapadá ;o)))

"Tak hladké skluzy
          na kachličkách
                                  vlh - ne
dře - voda není pevná půda pod nohami
med teče do hrdel a tu hne s námi
          pro stořeký obrat"

Lyrický subjekt má pocit, že jde všechno hladce, možná až příliš - jako když pošleš po ledě takovej ten rendlík, co před ním zametají, aby dojel co nejdál :o))) - ale zároveň sebou na vlhkých kachličkách můžeš pěkně říznout, čili náš hrdina má pocit, že se pohybuje na nebezpečné půdě, ale je to tam zároveň moc pěkné - vidím vlhy (vlha pestrá - úžasně barevný pták)

Ovšem narážky na cosi, co (ne)vlhne a (ne)dře, hrdina ztrácí pevnou půdu pod nohama, mozek se odkrvuje, cosi tuhne - ufff, ten francouzák tam perfektně zapadá

Pescatore (Občasný)

Pěkně dokreslený příběh. Jak říkám, vidíš Kelly "přesah" tam, kde já ne.

A kdo je ten udržbář, co mu ten francouzák v koupelně upad, když viděl navlhlou vlhu?

Kelly (Občasný)

Aha, evidentně jde o nedorozumění v nomenklatuře alias názvosloví...

a říkat milenci údržbář - no, nevím, jestli se mám odvážit to vyzkoušet ;o)))))) 

Pescatore (Občasný)

Proč ne? Třeba ti dá nějaký francouzský klíč na dotažení matic u kohoutků koupelnových. Kikiriký... Já mám doma francouzáků v zásobě... dík jednomu jsem si rozšmikl nenapravitelně paleček (na ruce) 

A konce konců, milenec... si tě "udržuje", ne? Tak co.  

Kelly (Občasný)

Já mám zase díky jedné permutaci francouzáku docela slušnej cucflek...

Ale na druhou stranu máš pravdu, že systémová údržba je důležitá věc!