"Čarovala ryba,
aby byla chyba,
čaroval rak,
aby bylo tak."
Tak k tomuhle bych se chtěla vrátit,
víš?
K tomu původnímu v nás,
kdy jsme ještě uměli odpouštět
a milovat - ne ze zvyku, ale z lásky,
hrát si, jen hrát
ne na mámu a tátu
nebo na doktora
a nebo jo, i to bylo krásný.
Chápeš?
No všechno jen jako, taková hra,
pusa na pusu
a taky ruce...vodění za ruce a hned zas obrátit list.
Nemyslím to zle, asi se bojím,
vážnosti vážených slov, činů,
snad přepych doby či co.
Už plácám.
Jo vodění za ruce jsem měl taky rád.
melancholická vzpomínka,
ve skutečnosti jsme dávno jinde
nic není jako
všechno musí mít pevný řád
a slovo "rád" - páni! To už je přece něco!
A jsme spolu
protože se to tak dělá
jsme koneckonců dospělí
ne děti
dospělí
dospělí
dospělí co dospěli.
|