Pros mých třicet stanic ze tmy za tlumeného úprku z mravenišť mraky se smyly nabílo k ránu padla rosa na kámen krtci nádeničí na kopkách do týlu ční paprsky půlden v ultramarínovém květu šíji zvedá výš zvědavíš s ozvěnou oči na stopkách hlemýžďů do slabin stébel slepených z kolen na záda dozelena slepýši slyší každý sten slunce nesleví ze svých slibů