Pomstychtivá
****************
(věnováno Dorotce)

Tvůj výsměch
bruslí
po osolených jizvách
mého těla.

Milá Dorotko,
tak bledá se zdáš,
když křídla andělů
se do Tvé krve vpíjí,
až opilý křik měsíce
se ve Tvém strachu svíjí.

Ó jak miluji
Tvůj strach.

Má Dorotko,
tak nahá se zdáš,
když bolest
nahnilými zoubky
polyká
Tvé křehké tělo
na oltáři.

Než půlnoc
rozlije inkoust po pokoji,
zbydou tu po mně,
pírka havraní
v černém kroji.

Jen opilá kreatura měsíc,
hltá němé zbytky
cos nedopila.

Ó jak miluji Tě ...
má malá Dorotko.