v letošní bílé zimě
stáli jsme na nároží
a pletli duchaplné řeči
s dvouznačnými vtípky
pak byl čas jít
a mě s omrzlými prsty
napadlo nečekaně ostře
že léto
je pár tučných bílých lýtek
městské hospodyně
když pod lesem vrávorá
vlhkem ostřicových stébel
a slastně potahuje tělové kombiné
vysoko nad kolena
až šlahoun ostružiny
vetne do bílé kůže první šrám
setře krev prstem
s vůní po drobence
olízne
a provinile sykne: tsss
a zkusmo vzdychne: aaach
léto je doba podléhání
zatímco zima...
chlupaté ucho
červené od mrazu
či od ostychu
do kterého je třeba křičet
až do úplného ochraptění
až do vydýchaného zatmění
taky to nemusí být špatné
aaach... |