Spousta splněných snů
Za daleký obzor již slunce zachází,
a v našich myslích k podivným touhám dochází.
Poslední paprsky dopadají v naši tvář,
již však pohasíná ta hvězdy zář.
V obzoru nebeském již souhvězdí se tvoří,
a našim romantickým duším se záhy dvoří.
Těch světel je v čase krátkém na tisíce,
jsou tak blízko, jsou jak v ruce svíce.
Jak rád bych poznal neznámé mě dálky,
jak rád bych mával naší Zemi zdálky.
Ty body světel jsou jak má nesplněná přání,
já nemám v jejich lesku snadné stání.
Chtěl bych vykonati činy co do mé mysli se již vryli,
ty které by mi snad pouta zemské tíže skryly.
I když vím, že ta světla vzdálená jsou převelice,
já nesmím čekat, nemohu již otáleti více.
I když krajně nemožné Tvé sny se Ti zdají,
Ty musíš odolati chmurám, které by Tě k zemi stáhli.
Když něco dokázati velmi teskně toužíš,
a pro splnění těchto snů se stále soužíš.
Ty musíš ve vítězství Své pevně věřit,
a s činy hrdinů všech dob urputně se měřit.
Již není čas plkat, není už čas otálet,
Ty musíš začít Své sny plnit právě TEĎ!
|