Na Vyšehradském hřbitově se v noci scházejí duchové...
„Já jsem duch Jana Nerudy.“
„Já jsem duch Jaroslava Vrchlického.“
„Já jsem duch Aloise Jiráska. Támhle toho lempla znám, pořád se tady poblíž motá, ten ničema a zlolajník. Je to Duch Cát. Ale je tu tady jeden novej a střílí po nás peckami od třešní. Pročpak to děláš, pověz nám !“
„Toť pouhá prevence. Já vždycky nejprv střílím a pak se teprv ptám.“
„Jistě jsi zažil mnoho útrap v životě svém, když takto podivně konáš. Řekni nám, kým jsi zaživa byl !“
„Jsem duch Miroslava Grebeníčka, souduši...“ |