Krajino snů, prochazíš s nevinným dětským obličejem,
banálně polykám lež.
Úsměv, blýskavé oči a krůček za krůčkem,
postupuje pohádkovým snem.
Draci chrlící žár směsice barev, čarodějnice a jedovaté zmije,
všichni, všichni až na mě, šli spát.
Amatér se štětcem hraje si s mými city a černá střídá modrou.
Modrá jako láska, modrá jako naděje a sázka z přístích dnů.
"Holčičko,": šeptá mi tichý vánek do ušních lalůčků plných naušnic,
bláznivá posedlost,
"už nemusíš se bát, už můžeš oči otevřít."
Víčka, chvějí se mi jako by jim byla zima a přemítají akty dětské hry.
Vzpomínky - slané a přesto nepláči.
Opouštím naivitu pohádkových snů,
minulost dětských dnů...
"Stýská se mi.................po Tobě..........
moje dětství "
|