Z nebe spadly závoje stínů
rozlilo se zlato na hladinu
rozerváno do tisíců stuh
břehy uvězněno v bludný kruh
Crčíc kolem boků štíhlých
osamělé lodi unášené v dál
přes hřebeny vlnek zjihlých
jimž večer symfonii hrál
To zlato rozlilo se zvolna
kradmým noci příchodem
v něm rozpila se skvrna smolná
jen nad lesem zůstal tenký lem
Den potopil se v zapomnění
stuhy změnily se v rubín
v němž třpytilo se rdění
oblaků a hvězdných hlubin
S povzdechem jsem vedl lodě běh
za obrysy malých stavení
kde vody smaragdové myjí břeh
zpět ze světelné lázně mámení
|