|
Přišli jsme domů
rodina chvíli celistvá
z procházky, kdy honili jsme marně
grošíky kamsi zatoulané.
Já místo nich utržila jen pár dalších lží.
A na zemi pod psem
ještě slastně hnědým
cáry z adventního kalendáře
jež jsem si nedávno jako svátost
od maminky pro své dítko nesla.
Její rtíky dychtivé
zbaštily jen z dvou okýnek překvapení.
A já, hloupá
pláču tajně na záchodě
volajíc zpátky ten čas
kdy mávla bych rukou
a běžela koupit nový
a pro jistotu radši dva.
Anetka, ten ďáblík bezelstný
mi torzo dárečku
ještě třikrát z koše přinesla
jak němou výtku
že já, slibující vše
pro dítě chtěné
poslední grošíky z kapes posbírané
za čaj a toaletní papír dala.
A tak uvařila jsem jí spoustu čaje
a ruličku papíru nechala po bytě rozmotat.
A slíbila, že ty třetí vánoce už budou jiné.
Já, naivní matka, věčně ubulená.
| 
