Omamné deště jednolitě plynou
ohlazují sloup hodin
na nároží
ubrečený bledý ciferník
vztahuje ztuhlé ruce
(obrostly jednotvárností)
kdyby aspoň
třeba pršelo vápno
vše má svůj poločas
hniloby
návratu
A na okraji kapuce
jsem zaslechl vítr v bučinách
kde věčně plachtí listy
napříč zorným polem
a klusem projíždějí knížata
s pohansky pronikavým pohledem
ve dnech nedohledných stínů
bez nocí, v nichž mezi kmeny
skáčou ozvěny tryzen
Dotkl jsem se stromu
když mě ruce chytly pod krkem
a vláčely přes kanály
kolem nároží
celé zbělalo
|