Páteční polibek
Jan Ištvánek 2001
Jsi jak černá madona,
jenž shlíží na mě očima,
temnýma jak uhel sám,
jak já rád tě mám.
Samotný pohled na tebe
a na zádech mi mráz zazebe,
pouhý přátelský dotyk tvůj,
jakoby šeptá navždy tu stůj.
Páteční něžný sladký polibek
a ze srdce vypad mi náhrobek,
na něž tesal nesmrtelný kostěj,
do smrti nechť si pustej.
Růžové psaní z plamene,
kus černého vlasového pramene,
krásná vzpomínka z minule,
každý rád vzpomene.
Krásného těla smyslné pohyby,
temných šatů vnadné záhyby,
každý žárlivě závidí,
snad si mě taková pořídí.
|