Na skalnatém srázu stará borovice,
severního větru už nebojí se.
Prázdná studna v kraji suchém,
špinavý hrnek s prasklým uchem.
Opuštěná hradní věž, či rozhledna,
Byla také kdysi pohledná.
Starý, zmožený lev se plíží prérií,
konce svých dní však nevidí.
Těmi všemi způsoby vyjádří se samota,
jen mi neříkej, že tebe se to netýká.

Malej pavouček v rohu vzdáleném,
kousíček citu v srdci kamenném.
Maličké díte ve světě dospělých,
otrhaný strašák na polích.
Jediný měsíc mezi tisícemi hvězd,
Jen pouhá vteřina v poměru s desítkami let.
Těmi všemi způsoby vyjádří se samota,
jen mi neříkej, že tebe se to netýká.

Nepatrná kapka v celém moři,
jediný úsměv v bolavém hoři.
Zapomenutá hračka na půdě v krabici,
vzpomíná si matně na děti smějící.
Utržený knoflík v prachu pod skříní,
ve tmavé hřívě, první vlas šedivý.
Ale i člověk obklopen jinými,
může být uvržen do temné samoty.
Těmi všemi způsoby vyjádří se samota,
jen mi neříkej, že tebe se to netýká.