|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Posezení pod Řípem s Miroslavem Kovaříkem
Sešli jsme se tady, v kavárně pod Řípem, opleteným řadou pradávných pověstí...když jsme u té kolébky české minulosti, nedá mi se Vás nezeptat, od kolika let píšete básně?
Jak se to má… když zač-ne být č-lověk citlivý a něco mu schází…
Poezie byla po ruce jako první…a vydrželo mi to až do doby, kdy jsem se rozhodl ji už nepsat. Ale pouze interpretovat…
Básník optimista a básník pesimista? Není tomu v jeho tvorbě naopak?
Takhle bych básníky nedělil … Kam byste zařadil třeba Máchu? Tvorba není život, pravda, souvisí s ním, ale dílo se vrství v jiných pocitových letokruzích.
V rozhlase Vás často slýcháme v pořadu Zelené peří...jak vůbec začal tento pořad? Pro právě peří zelené?
V rozhlase v Ústí nad Labem jako příloha k mému týdeníku Klub v letech těsně po r.1968, než mne z rádia vyhostili a pořad přejmenovali. Byla to jakási burza poezie, tři texty jsme dali, jak se tenkrát říkalo „na houpač- ku“, posluchač- i na ně reagovali, který měl nejvíc kladných ohlasů, postupoval dále… Zelené peří? Tenhle slogan mne napadl cestou ve vlaku z Ústí do Litvínova, kde jsem tenkrát bydlel…Dokonce přesně vím, že na zastávce jménem Hrdlovka, bylo jaro, stáli jsme tam dlouho - přemýšlel jsem jak to nazvat, napadla mne nejdřív „ústecká mošna“, pak teprve Z.P. …
...a jaký je Váš nejoblíbenější básnický festival v Č echách?
Wolkrův Prostějov, soutěž interpretů poezie…jezdím tam celá desetiletí… Snad i Hořovice Václava Hraběte, ale to jen kvůli esenci životního příběhu V.H.
Zmínil jste tu Hořovice a jméno Václava Hraběte, ke kterému se dost často hlásíte. Č ím Vás jeho tvorba okouzluje?
Odvahou být jiný než velela básnická móda 60.let. A vystihnout jakýsi nadgenerač- ní pocit iniciace, tedy vstupu do světa, kdy č- lověk má právo volit po svém - byť mu to nepřinese okamžitý prospěch a vůbec ne už žádnou kariéru - prostě „vyjmenovat své lásky“ - a nezradit je.
V jakém roce byste se nejraději narodil?
Nestěžuji si…
Č eho si prvního na básni všímáte?
Jejího vizuálního fluida… Prostě musí upoutat smysly - zrakem to poč- íná, pak přistoupí další… Není to vždycky stejné…Ale tvar básní mám zafixován nejzřetelněji…
Poezie na Internetu, poezie v knížce, jaká bude podle Vás za 50 let? Jiná?
Poezie je transformované vidění světa, zvláštním způsobem vyjevované - jako strukturované tajemství nejč- astěji. To ji dělá přitažlivou… Právě proto je a zůstane její podstata, důvod její existence, stále táž… I za sto let…
Trochu odbočím...v ruce držíte zlomené pravítko, co Vám říká?
Dlouhá léta žádného pravítka neužívám… Myslíte-li nějakou stupnici míry, tu mám, ale ta zlomit nejde…
..a když třeba, mícháte bramboračku, na co často myslíte?
Jsem starý mládenec - musím tedy rozlišovat: míchám-li vlastnoručně
připravenou, mám snahu do ní přidávat všecko, co je ještě po ruce, abych jí
přiblížil té maminčině, jak ji mám zafixovanou z prázdnin u dědy na
Protivínsku, kde jsme ji jídávali s čerstvě nasbíranými liškami a hříbky...
Míchám-li cizí, na návštěvě nebo v restauraci, očekávám, že se ta
nezapomenutelná chuť vynoří... V prvním i druhém případě však doposud
marně... Hrome, vlastně to také tak trochu souvisí s poezií--- i tu nejlepší
báseň života člověk asi vychutnává tímto způsobem.. pokud ji neumí napsat
sám...
|
|
|
