Všichni hráči se sešli zhruba půl hodiny před začátkem tréninku před šatnou. Bohužel se zjistilo, že místní kustod klíč včera propil, a tak se hráči neměli kde převléct. Někteří byli natolik odvážní, že se začali svlékat na fotbalovém trávníku. Avšak poté, co je spatřily opodál trénující koulařky, bylo několik hráčů zavaleno a zadušeno těmito stokilovými milovnicemi.

     Záhy se provalilo, že jeden z hráčů kdysi (ale prý už dávno skončil) dělal auta, a tak po krátkém přemlouváním otevřel šperhákem dveře.

     Z šatny se však vyvalil strašný puch a několik fotbalistů bylo otráveno. Ostatní se v propůjčených plynových maskách začali převlékat, ale nápis SSSR na ochraně před smradem jim náladu příliš nezvedl.

     Zanedlouho vyběhli na trávník. Hned nato se vyplazili z místí hospody trenéři. Jelikož celou noc proflámovali, neměli nic připraveného, a tak pořád mumlali něco o „zakázaném uvolnění“ a „hákování“. Poté se zeptali: „Je to jasný?“

     Nikdo se neopovažoval odporovat. Hráči se shlukli na středu a nastal čas pro pravidlo „kdo chápe cvičení, jde dopředu, ostatní dozadu“. Postupně tedy celý zástup ustoupil na velké vápno, poté na malé, najednou stáli hráči za bránou a vrchol byl, když někteří přelezli třímetrový ochranný val a zmizeli v rozbouřené řece za stadiónem. Nakonec se však jeden dobrovolník našel a vyběhl. Minul balón (první chyba), vyklusal k soupeřově bráně (druhá chyba), srazil spoluhráče (třetí chyba) a vstřelil vlastní gól (čtvrtá chyba).

     Trenéři si zavolali hráče na poradu. Protože však byli stále ožralí jak dogy, všimli si pouze dvou chyb.

     „Chlapi, je tam jedna chyba. A pak ještě jedna…,“ mumlali.

     „Tak to jsou dohromady dvě!“ vykřikne jeden z hráčů. Ostatní padnou na zadek, a nedokáží pochopit, jak dotyčný inteligent k tomuto kultovnímu zjištění dospěl. Další hodinu tréninku zabere vysvětlování této složité matematiky pomalejším hráčům, včetně trenérů.

     Ti náhle zjistí, že jim už zase otevřela hospoda, a tak z posledních sil zařvou:

     „Chlapi, dneska konec. Jde se do sprch!“

     „Jó, konečně,“ ozvou se hluboké hrdelní hlasy. Avšak jejich hrubost se postupně mění, až přechází ve zpěvný vokál. Finální jemnost hlasu záleží na stupni teplosti… vody?