Začal jsem se bát,
že už neusnu,
když tak silně foukal vítr.
Zdál se mi nešťastný,
plačící, tesknící
ten večer,
ale nešlo říct ani kapku
z toho smutku.
Ve svetru, bez tebe
nezasténám, nepoznám
a tak se budu muset vrátit,
když to neumím,
co mám asi dělat.
Zastavit... jak?
kdepak, už neusnu,
zachraň mě.
|