|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Má nahá láska pořezaná krásou...
S ostrým nožem ukryti v mé skrýši.
Krájíme duše své, oči ty se pasou.
Je stále Zimní den, ten, o němž zde píši...
Přišel čas obědvat, tak pijem ze své krve.
Skrz díru ve stropě poledne se třpytí
a já si libuji - pro dnes napoprvé
šampaňské přestal jsem nazývat již pitím.
Šampaňské přestal jsem nazývat pitím.
stejně tak sebe sám slušným lidským tvorem.
Procitám k večeru. (Světlo se mne štítí...)
Dokola obcházím zasněženým dvorem,
hledajíc včerejší rudé stopy ze sna.
A led. A labutě s jejich nahou písní.
Hledám a nikde nic...ta shledání jsou děsná
- bílý sníh, ve mě čerň...čerň s nekonečnou tísní.
|
|
|
