|
|
|
Přítel Autor: AZIZS () - publikováno 28.11.2000 (11:27:06), v časopise 29.11.2000
|
| |
Studené tělo s mrtvolným zášklebem na ústech, bílá pleť s namodralými skvrnami, šat pochmurně sváteční. Tak tohle zbylo z mého nejlepšího přítele?
Vždyť první věc, kterou jsem spatřil, byly jeho drobné, něžné ruce s malými chvějícími se prstíky, s ním jsem jídával, s ním jsem spával, s ním hrával si, učil se poprvé číst, šel poprvé do školy, prožíval první lásku i zklamání. Zemřel beze slova smíření, beze slova útěchy, bez přátel - však ne sám. I v té poslední chvíli jsem byl s ním - se svým nejlepším přítelem, na kterého jsem se mohl kdykoliv spolehnout. Byl se mnou celý život.
Můj nejlepší přítel - mé Tělo.
Tělo mě opustilo, jsem sám, v černé tmě v zemi zahrabán. Jsem také mrtev. Bez těla nemohu žít. A přece myslím, tedy jsem, jak někdo řekl. Mám mnoho času přemýšlet. Tak tohle je konec? Smrt a nic? Kde je světlo, kde ráj? Kde peklo?
Bože, kde jsi, nezapomněl jsi na mě? Jsi vůbec? Chce se mi brečet, ale nemám slz ani očí, chce se mi řvát,ale nemám hlasu. Nechci tady hnít a sentimentálně vzpomínat na svůj ne moc dobrý život. Prožívám vše znovu. Kolik chyb, kolik omylů, kolik zbytečně promarněných chvil. Kolik jsem způsobil bolesti, utrpení, ale i radosti. Snad jsem nebyl špatný člověk.........
To nechť rozhodne poslední soud........... |
|
|