Ten omyl zvony odzvonily,
i se srdcem puklým vydaly tón.
A bílé hrdličky nelítají.
Stojím a vzpomínám,
na loni, na letos, na zítřek.
A každé vítězství doutná porážkou.
S prohnilým trámem tancuji valčík,
ty tleskáš jak šílený.
A trnovou korunu nehledám.
Nemluvně křičí, že vyschl matčin prs,
zrezivěl prsten, dohořel most.
A kat lvům setnul hlavy.
Těším se z klamu a bublin,
žes utekl tam, kde lišky dávají dobrou noc
a není, kam se vrátit.
Pohasl Orion, obra zabily.
Dal jsi mi bouři
- já oplácím ji bleskem.
|