moje místo je

klidné

stojaté

a mělo by nahotou zrát

a zatím

mělkost chránění

ulpívá často na šatech

měnících

tvar v poryvech větru

 

moje místo je málo

vkořeněné

(jen v tu černozem

a co pukliny

skal?

co vrstvy Země

tvořící minulost?

co středový oheň?

dosáhnu?)

 

moje místo jen

pomalu košatí

a často přehlédnu

větev s těžkými

pupeny

(a roubovat???

- co já vím ...)

 

moje místo je už

plné světla

ale chrámová okna

propouštějí někdy tmu

a někdy ve spěchu

nezamknu

před divým náporem

zevnitř valících

se dun

 

a jak dohlédnu?

jak ze svého místa

co kruh

velmi velmi zprohýbaný

dohlédnu až ven?

někdy podávám jen černozem

nevypletou ...

 

moje místo je tkací rám

a někdy poslepu

po barvách sahám

bez rozmyslu

a málo se zrcadlím v podzemních

vodách

 

moje místo je taky

strach

že propustnost stěn

mě neochrání

a pak zamykám

i před něhou ...

 

 

svolávám svá

všechna dávná těla

(kdysi z dávno z jednotlivých

kusů rozrostlá)

všechny podoby

všechna jména

všechny barvy

co neměly čas

zaschnout

v obrazech

nerozpitých

svolávám je sem!

tady je má země

má studna

s okovem

mé konejšení

vstupování

návraty

 

jen odtud  potkávám ...