|
|
|
| |
Jsme tu sami?
Po shlédnutí nesčetného množství sci-fi filmů, počínaje E.T. mimozemšťanem, přes Hvězdné války až po Vetřelce se snad každý propracuje k otázce, zda doopravdy nemůže někde ve vesmíru existovat nějaká taková civilizace, nebo živočišný druh.
Dav vycházející ze sálu, nasycen prožitým dobrodružstvím má několik minut na vstřebání základních informací, které se většinou ve filmech zabývajících se tímto žánrem nemění nebo pouze obměňují. Než projdou kolem pokladny a dostanou se ke dveřím, prolétne jim nespočet různých myšlenek hlavami. Právě mezi nimi se může vyskytovat i otázka o existenci a bytí.
Studený vánek přicházející z ulice jim zchladí hlavy a dav se rozdělí na dvě velké skupiny obyvatel.
Jedna si řekne; vždyť to byl jen film. Fikce, fantazie, pohádka pro pobavení dospělých a druhá připustí onu možnost s tím, že na každém šprotu – pravdy trochu. Zeptáte se někoho z nich na jeho názor a tak vám s klidem gentlemana odpoví, že je to relativně možné, když opomeneme přímo neúměrnou fantazii scénáristů.
Až strávíme tuto odpověď, napadne nás další – určitě důležitá otázka.
„Může nás – pozemšťany některá z oněch civilizací kontaktovat?“ Jestli tak bude činit vědomě nebo ne, tím bych se v tomto okamžiku blíže nezabýval – jen jestli může.
Opět se skupina, co připustila existenci musí rozhodnout. Opět se najdou dva tábory – jeden toto zamítající a druhý připouštějící.
Alternativ komunikace je mnoho. Od rádiových vln přes obrazce v polích až k setkání třetího druhu.
Asi nemá smysl v této úvaze rozebírat nikdy nekončící výzkum rádiových vln přicházejících z okolního vesmíru, nemá smysl přemýšlet, zda kruhy v obilí jsou pravé, či ne. Stejně se vždy najdou ti, kteří budou tvrdit, že jsou zaručeně pravé, ale také ti, kteří je označí jako falzum.
Co ale setkání třetího druhu?
„Je ochoten ten díl lidí, kteří uvěřili všemu výše popsanému připustit, že nejsme na planetě Zemi sami?“ „Je ochoten se postavit za názor, že modrá planeta již dávno nepatří pouze lidem?“
A k tomu ještě pár otázek pro všechny – bez rozdílu, zda uvěřili či ne.
„Jste si naprosto jisti, že ty, které denně zdravíte na ulici, potkáváte v obchodech, možná na chodbách v práci nebo dokonce i doma, jsou (čistokrevní) pozemšťané?“
„Víte určitě, koho zdravíte?“
„Koho trpíte ve své blízkosti?“
„S kým spíte?“
MARTENS de Adaleans 11/2000
|
|
|